Zdraví

Písmo ukládá povinnost pečovat o své zdraví /Sir 38,1 - 14/. II. vat. koncil: ...jiní zanedbávají pravidla společenského života, například zdravotní opatření nebo dopravní předpisy, a neuvědomují si , že takovou nedbalostí ohrožují svůj i cizí život „ /GS 3O/

WHO - Světová zdravotnická organizace definuje zdraví jako „stav dokonalé fyzické, duševní a sociální vyrovnanosti, která nespočívá v pouhé absenci nemoci„. Z této definice vyplývá, že zdraví není jen tělesným stavem. Definuje však zdraví jako ideální stav, který vzhledem k realitě je dosti přehnaný.

Člověk je povinen usilovat o zachování svého tělesného zdraví. Proti této povinnosti se proviňuje kdo zdraví poškozuje nesprávnou výživou, přehnaným užíváním alkoholu, nikotinu a jiných škodlivých látek.

Zdraví jako harmonie duše a těla vyžaduje snahu o duševní vyrovnanost - vyhnout se duševním konfliktům, střety s bližními, dbát o zdravý životní styl.

Člověk je povinen užívat řádných prostředků /media ordinaria/ k zachování svého zdraví. Jsou to prostředky, které patří k řádnému a běžnému udržování zdraví, nebo k léčení nemocí. Běžný chirurgický zákrok patří mezi řádné prostředky. Každý kdo trpí chorobou, je proto povinen vyhledat lékaře a podrobit se léčení, v případě potřeby v léčebných zařízeních. Mimořádné prostředky /media extraordinaria/ jsou zákroky, s kterými je spojeno riziko, velká obtíž a utrpení. Pacient má svobodu je podle své zodpovědné úvahy přijmout nebo odmítnout.

Péče o zdraví je společenskou záležitostí. Veřejná autorita má dbát o zdraví svých občanů, jakožto o důležitou složku společného dobra vydáváním vhodných zákonů. Porušování těchto zákonů  a nařízení představuje často velmi závažné provinění.

Zvláště lékaři a zdravotníci mají vážnou a mravní odpovědnost starat se zdraví svěřených pacientů. V případě vážné potřeby jsou povinni kdykoli poskytnout pomoc. Lékař je povinen svým pacientům posloužit i s nasazením vlastního života. je povinen starat se také o doplňování svých lékařských znalostí, aby byl na úrovni doby.