Závaznost slibu

Je dána ctností nábožnosti. Je podmíněna úmyslem slibujícího a látkou slibu.

1/ nepatrná  látka /materia levis/ zavazuje vždy jen sub levi – pod lehkým hříchem. Nikdo sám sebe nemůže závazat pod těžkým hříchem v nepatrné věci.

2/ závažná látka /materia gravis/ zavazuje sub levi, pokud slibující měl úmysl zavázat  se pouze sub levi. Veřejné sliby zavazují vždy sub gravi.

3/ závažná látka zavazuje sub gravi /pod těžkým hříchem/, jestliže slibující měl úmysl, zavázat se sub gravi. Pokud však neměl úmysl, týkající se závaznosti, předpokládá se, že se chtěl zavázat závazností odpovídající látce / v nepatrné látce sub levi, v závažné látce sub gravi/.

Za závažnou látku se zpravidla pokládá taková věc, která za daných okolností vyjadřuje vyšší úctu k Bohu, nebo je ve vyšším zájmu společenství, bližních či vlastní osoby. Materia gravis je např. u úkonů zbožnosti pouť, modlitba růžence, účast na mši, půst apod.,  je-li slíben vyšší počet úkonů /denní účast na mši /, jednotlivé opomenutí nelze pokládat ta těžký hřích.

Slib má být splněn v čase, na který byl složen. Rozlišuje se čas na skončení závaznosti slibu /tempus ad finiendam obligationem/, kdy splnění slibu je vázáno na uplynutí určité časové lhůty, nemůže být splněn později , např. půst v pátek, mše v určitý svátek, a čas určený k vyplněný slibu /tempus ad urgendam obligationem/ - vykonat úkon do konce měsíce , do jednoho roku, v průběhu určitého časového období – po uplynutí této lhůty závaznost slibu nezaniká, ale je třeba vyplnit jej co nejdříve.

Pokud nebyl určen čas, kdy je třeba slib vyplnit, je nutné vyplnit jej co nejdříve, kdy je to možné bez větších obtíží. Odkládání by mohlo být těžce hříšné, jestliže by bylo spojeno se značným umenšením látky /vstoupit do řehole v pozdním věku/, nebo by existovala odůvodněná obava, že odkládáním dojde k úplnému zapomenutí, nebo splnění se stane nemožným.