Zapřísahání

Zapřísahání /adiuratio/ se liší od přísahy tím, že při přísaze vzýváme Boha jako svědka pravdivosti nebo úmyslu, v zapřísahání se dovoláváme Boží autority, abychom někoho přiměli k určitému činu nebo opomenutí /Mk 5,7; Mat 26,63/. Je vyznáním Boží autority. Rozlišuje se:

A/ prosebné /adiuratio deprecativa/ - užívá se mezi osobami sobě rovným, nebo vůči výše postaveným

B/ přikazující /adiuratio imperativa/ - vůči podřízeným

C/ slavnostní / adiuratio solemnis/ - konají ji církevní osoby jménem církve a podle stanoveného obřadu.

Zapřísaháním je možno se obracet na bytosti obdařené rozumem. ten, komu je zapřísahání adresováno není per se zavázán vykonat, co se od něj žádá. Zapřísahání má však význam zesíleného morálního apelu.

Zapřísahání je mravně dovolené koná-li se v pravdě, spravedlnosti a uváženosti.