Vytrvalost a stálost

Vytrvalost /perseverantia/ je na jedné straně ctností, na druhé straně nezaslouženým darem Božím, a to největším – darem vytrvání v dobrém až do konce. Tento dar je nezasloužitelný, je milostí per excellence. Jakožto ctnost je habitus pokračování v dobru, ctnost pevnosti ducha v přemáhání obtíží, které vyplývají z denního života. objektem této ctnosti je únava a nechuť, které přemáhá.

Proti vytrvalosti stojí jako nedostatek  změkčilost /mollities/ - člověk odpadá od předsevzatého dobra, když hrozí potíže, nebo když je člověk unaven delším prodléváním a čekáním. Přehnáním odporuje vytrvalosti tvrdošíjnost /pertinacia/ - člověk zůstává při předsevzetích i tehdy, když situace vyžaduje rozumnou změnu.

Stálost /constantia/ je habitus pevnosti v dobrém navzdory různým vnějším překážkám a obtížím. Stálý člověk se nechává odradit od dobra, když se vyskytnou obtíže, nestálý při obtížích odpadá.