Věštění

Je snaha získat vědění o skrytých skutečnostech za pomoci démonů. Výraz „divinatio„ je odvozen od výrazu „divini„ – „božští„. Tento výraz v antice vyjadřoval osoby, které si připisovaly božské vlastnosti, např. předpovídání budoucích nahodilých událostí.

Podstat věštěná spočívá ve snaze získat poznání skutečností, které samy o sobě nejsou přístupné přirozenému vědeckému poznání. V případě kdy nepřichází v úvahu použití přirozené schopnosti se věštec uchází o pomoc skrytých osobních bytostí, démonů nebo zemřelých. Toto se děje bud´ výslovně /divinatio expressa/, démon je volán slovem nebo obřadem, nebo se děje mlčky /divinatio tacita/, člověk užívá prostředků prokazatelně nezpůsobilých bez vyššího zásahu dojít žádaného účinku.

Starší autoři např. Tomáš Akvinský, Alfons z Liguori přeceňovali význam divinatio tacita. Každé použití prostředku, jehož účinnost nebyla známá pokládali za implicitní pakt s démonem. Takové názory nakonec vedly k nelítostnému pronásledování tzv. čarodějnic. Dnes je morální teologie opatrnější, nelze totiž a priori vyloučit působení takzv „paranormálních„ schopností v lidské přirozenosti.

„Je třeba odmítat všechny způsoby věštění: vzývání satana nebo zlých duchů, vyvolávání mrtvých nebo jiné praktiky o nichž se neprávem soudí, že „odhalují„ budoucnost. Uchylovat se o radu k horoskopům, k astrologii, k hádání z ruky, k výkladu předtuch a věšteb, k jevům jasnovidectví, ptát se medií, v tom všem se skrývá vůle mít vládu nad časem, nad dějinami a konečně nad lidmi a zároveň touha naklonit si skryté mocnosti. Je to v příkrém rozporu se ctí a úctou spojenou s láskyplnou bázní, jakou dlužíme pouze Bohu„ /KKC 2126/

Různé způsoby historické věštění„

-     praestigium – démon se zjevuje ve viditelné podobě,

-     necromantia - démon se zjevuje ve viditelné podobě v podobě nebožtíka

-     pythonismus - démon se zjevuje skrze dosud žijící osobu

-     oraculum - démon se zjevuje skrze modlu

-     haruspicium – věštění z vnitřností obětovaných zvířat

-     somnambulismus – věštění ze snů

-     astrologie – věštění z postavení hvězd

-     geomantia – věštění pomocí kamenů, olova, proutků

-     augurium – věštění z letu ptáků

-     chiromantie – věštění z čar v v ruce

-     physiognomie – věštění z tváře

-     hydromantia – věštění z vody

-     pyromantia – věštění z ohně

-     crystalomantia – věštění z krystalu

-     cartomantia – věštění z karet

-     omen – věštění z náhodné události

-     sortilegium . věštění losem-

-    Sortilegium – losování není per se nemorální, pokud se jedná o prostředek, pomocí kterého se určité břemeno nebo výhody přiřkne určité osobě, jestliže není po ruce jiné rozumovější kriterium. V takovém případě, kdy je nutné z počtu uchazečů vybrat jednoho je možno použít losování, aby se předešlo podezření z protekce a zamezilo se zbytečným řevnivostem. Tzv. konsultačního losování, kdy člověk  pomocí určitých praktik klade otázky, obrací se na osobní bytost, se bezpochyby jedná o divinatio implicita, o nevýslovné vzývání neznámých osobních bytostí za použití nezpůsobilých prostředků.

-    Rozdělení losování::

-    A/ sors divisoria – používá se při rozdílení úřadů, břemen apod., je bez výhrad, užívá-li se z rozumného důvodu

-    B/ sors consultoria – konsultační losování – ucházení se o radu pomocí losu.

-    C/ sors divinatoria – věštění losem – je morálně nepřípustné. 

-    Problematické je také tzv. „dotazování„ adresované Bohu, kdy člověk pomocí určité praxe žádá od Boha radu, pokyn v určité záležitosti. Oblíbené je namátkové otevírání bible. Tyto praktiky skrývají v sobě určitá nebezpečí – člověk předepisuje Bohu „pravidla hry„, staví Boha do role svého osobního konsultora, snaží se Bohem manipulovat. Na druhé straně pokud se člověk nachází ve stavu skutečné tísně a bezradnosti, pokud se k Bohu obrací se skutečnou pokorou a přenechává mu jak a kdy Bůh člověka vyslyší lze tyto způsoby jednání omluvit. Člověk by však  měl používat všech přirozených i nadpřirozených prostředků, které Bůh člověku dal k dispozici /modlitby, studia, rady zkušených osob/ a neměl by se utíkat k mimořádným prostředkům.

-    Člověk se snaží proniknout do tajemství a nadzdvihnout závoj budoucnosti. Tato  potřeba je člověku vrozená. Člověk ji uspokojuje různými způsoby:

-    A/ ze známých skutečností usuzuje jaká bude budoucnost. V tomto případě se jedná o legitimní rozumovou činnost.

-    B/ člověk poznává budoucí událostí z Božího vnuknutí. Jedná se o jev proroctví.

-    C/ jasnovidectví – člověk poznává budoucí události způsobem „paranormálním„, který dosud není dostatečně vědecky probádán.

-    D/ člověk používá nevhodných prostředků, které sami o sobě nejsou způsobilé k poznání budoucnosti. v tomto případě se vědomě nebo podvědomě vystavuje působení duchovních bytostí. Starší autoři tyto skutečnosti hodnotili jako divinatio implicita. Ve většině případů se však jedná o primitivní lidovou pověru, nemůže však být pochyb o její škodlivosti.

-    E/ člověk se dopouští věštění za výslovného vzývání neznámých duchovních bytostí. Jedná se o mravně zavrženíhodné divinatio explicita.

-    Celá řada problémů vzniká chceme-li rozlišit jasnovidectví a věštění. Je užití krystalu /crystalomantia/ věštěním za použití nezpůsobilého prostředku, nebo se jedná o jasnovidecký jev, při kterém krystal hraje roli pomůcky k lepšímu soustředění? Na tyto otázky nelze snadno nalézt odpověď, je však třeba varovat před jednostrannými úsudky, z předčasného obviňování všech uživatelů paranormálních schopnosti na jedné straně a naivní důvěřivostí na straně druhé.

-    Církev v KKC č. 2116 výslovně odmítá uchylovat se k „jevům jasnovidectví„. V č. 2117 však neodmítá tzv. „přírodní léčebné metody„, pouze staví mantinely: „uchylování se k tzv. přírodním léčebným metodám nesmí vést ani ke vzývání zlých mocností, ani ke zneužívání důvěřivosti druhých„. Přirozené jevy nejsou tedy odmítány per se, ale je odmítána snaha kontaktu s mocnostmi zla a šarlatánství. Není tedy odmítnuto přírodní léčitelství jako takové, zůstává ovšem otevřenou otázka, zda různé diagnostické metody, které se v souvislosti s tímto léčitelstvím užívají je možno zařadit do oblasti nedovoleného věštění.

-    Jasnovidectví, které je odmítnuto v KKC člověk 2116 se týká snah předpovědět budoucí události, které jsou závislé na svobodné vůli druhých lidí. V takové snaze se skutečně skrývá snaha „mít vládu nad časem, nad dějinami a lidmi„. Předvídání budoucích událostí přírodního rázu – zemětřesení, povodně apod. nelze do této kategorie zařadit.

-    Jasnovidectví je nepopíratelným psychickým jevem. Nepodléhá však vůli člověka, není disponovatelné, objeví se neočekávaně a pak zase zmizí, neposkytuje hlubší vhled do událostí, poznání jejich příčin a hlubší pochopení souvislostí, ale poskytuje poznání pouze omezeného výseku skutečnosti.