Vděčnost /gratitudo/

V obecné rovině je gratitudo přiměřená odpověď na přijetá dobrodiní, zahrnuje v sobě postoj piety vůči Bohu, rodičům, vlasti. Vděčnost jakožto speciální ctnost je definuje: virtus recompensans gratiam benefactoribus debitam - ctnost, která splácí dobrodincům povinný dík.

Vděčnost spočívá v uznání přijatého daru, v ochotě dobrodinci vynahradit přiměřeným způsobem přijatá dobrodiní. Vděčnost protiřečí zásadě „do, ut das„ , „dávám, abys dal„. Přijetí daru nemá vyústit ve výměnu - musím dát, protože jsem dostal. Taková vypočítavost ničí jak štědrost, tak i vděčnost.

Nevděčnost spočívá v neochotě uznat přijatá dobrodiní, poděkovat dárci, dobrodince odměnit; zvlášt´ opovrženíhodná nevděčnost se projevuje, když obdarovaný svého dobrodince opustí v jeho nouzi, nebo se dokonce k němu zachová nepřátelsky.