Umírněnost

Temperantia – sofrosyne je ctnost usměrňující žádosti a rozkoše těla, aby byly v souladu s povinným cílem.

Umírněnost je ctnost, která mírní základní instinkty člověka, tj. instinkt sebezáchovy a zachování rodu. Tyto instinkty se projevují tenzemi, které mají dvojí podobu: bolest a rozkoš. Bolest hladu a žízně nutí jednotlivce aby uspokojil základní potřeby své sebezáchovy, mají zvlášť nutkavý ráz. Ukojení instinktu je doprovázeno pocitem slasti, rozkoší.

U instinktu pohlavního je situace poněkud odlišná. Nejde zde o individuální přežití jednotlivce jako takového, ale o zachování rodu, přičemž není nutné, aby každý jednotlivec k zachování rodu přispíval. Tato záležitost nechává proto otevřený prostor pro osobní a svobodné rozhodnutí, jedinec není proto nucen k rozmnožování bolestivými podněty hladu a žízně, ale příslibem mimořádné slasti, která je spojena s plodivým úkonem. Intensita této slasti je odměnou za oběti, spojené s výchovou potomstva.

Člověk se vymyká zákonitostem, kterým jsou podrobeni ostatní živočichové. Jakožto osoba má vlastní hodnotu i jako jednotlivec, která nespočívá jen v plodivé funkci, nepodléhá proto  nutnosti tuto funkci za každou cenu uskutečňovat. Pohlavní pud u člověka není proto vůdčí silou. Je třeba jej začlenit do života osobnosti, integrovat jej, tzn. podřídit jej rozumu a vůli. Pud, který se vymyká kontrole, stává se destruktivní silou, osobnost již neobohacuje, ale degraduje ji.

Úkolem ctnosti umírněnosti je usilovat o integraci instinktů. Je hlavní ctností – virtus principalis – proniká všechny ostatní ctnosti a dává jim specifický ráz mírnosti. Vedle toho je také ctností speciální, která má svou vlastní materii, jejím materiálním objektem jsou vášně smyslového snahového napětí a rozkoše s nimi spojené. Tyto rozkoše jsou vnímány tělem a proto se o nich u Tomáše plodivou funkci Akvinského hovoří jako o rozkoších hmatu.

Umírněnost se dělí na dva základní druhy, species: na čistotu – castitas – která se týká ovládání pohlavního pudu a na zdrženlivost a střízlivost – abstinentia a sobrietas. Zdrženlivost se týká přijímání potravy, užívání pokrmů a  střízlivost se týká užívání opojných látek. Integrálními součástmi jsou podmínky, které umožňují  umírněnost, jsou to disponující duševní postoje: cudnost, stud, počestnost.

Působností součásti – partes potentiales – jsou přidružené ctnosti, v nichž se odráží životní styl mírnosti. Jsou to tichost /mansuetudo/, laskavost /clementia/, skromnost /modestia/, snaživost /studiositas/, společenská přátelskost /eutrapelia/.