Stud

Stud je důležitou komponentou ve vývoji člověka. Chrání intimní pohlavní sféru před znesvěcením a zneuctěním. Je vrozenou ochranou čistoty. Vyskytuje se i v jiných oblastech života, všude kde jde o niterné záležitosti člověka. Stud je ochranou intimity jako takové, nejen v oblasti sexuální, ale i v ostatních osobních záležitostech. Člověk se brání odhalení všude tam, kde svou osobnost vydává v šanc. V pohlavní oblasti je stud citem pro důstojnost vlastní osoby, zdráhavost vydat se v této oblasti jiným lidem, obavou ze zneuctění.

Mravně cítící člověk neodhaluje svou pohlavnost, nesnižuje ji, že se stává objektem žádostivých pohledů druhých lidí. Tento postoj realizuje i vůči druhým: varuje se snižovat své bližní na objekty vlastních žádostí.

Pocity studu jsou niterným „signálním„ systémem, který varuje před ohrožením intimní sféry;  mravně vyspělý člověk tyto signály citlivě vnímá a řídí se jimi. Známkou mravní otupělosti je jestliže člověk tyto podněty již nevnímá.

Specifické projevy studu se liší v závislosti na věku,pohlaví a kulturních zvycích daného prostředí. Nahota některých kmenů v tropech nemá nic společného s nestoudností; za nestoudnost by se u nich pokládalo zdůraznění určitých částí těla oděvem.

Sexuální stud je vrozený mechanismus, probouzí se samočinně, rozvíjí se spolu s dozráváním osobnosti, roste spolu s vědomím vlastní hodnoty, chrání je před nebezpečími ze strany nižší stránky člověka: před nespoutanou vitalitou pudu, před degradací na úroveň sexuálního objektu. Stud se neprojevuje u dítěte, které si není vědomo nebezpečí spojených se sexualitou, je silnější u ženy, která je  v této oblasti zranitelnější, nestoudnost proto u ženy představuje hlubší degradaci.

Pruderie se karikaturou rozumného studu. Spočívá v pohrdání sexuálními orgány, v náhledu, že sex je něco nízkého a špinavého. Stud vychází z určitého vnitřního života, proto se ho nedostává u lidí povrchních a primitivních. I když je vrozen, má být výchovou zušlechťován. Dívka si má být vědoma, jak působí na muže, chlapec má být vychováván, aby v dívce nespatřoval sexuální objekt, ale vnímal ji v jako osobnost.

Nudismus ideově založil R. Ungewitter vydáním spisu Nacktheit und Moral, Stuttgart 1925. Byly v ní vyjádřeny myšlenky oslavy „nordické rasy„,  návratu k přírodě odvratu od „viktoriánské morálky„. Ukázalo se však že názor, že kultura nahoty automaticky zruší nezdravý vztah k sexualitě a přivede člověka ke vnitřní rovnováze, je omylem. Nudismus jako takový neeliminuje neuctivý vztah k lidskému tělu, ve severském klimatu je vždy něčím senzačním a ojedinělým, pohled na nahá těla zatěžuje lidskou fantasii, snižuje práh vlastního studu a vede k sexuální lehkomyslnosti a neodpovědnosti, nakonec k sexuální otupělosti. Tyto skutečnosti zdůvodňují zásadní etické odmítání nudismu.