Stav snoubenců

Stav zasnoubených se v minulých dobách vyznačoval určitým stupněm závaznosti a stability. Dnes se názvu „zasnoubení„ používá zřídka, ustoupil méně závaznému názvu „známost„, která však je svou povahou méně stabilní. V křesťanském společenství by bylo zapotřebí znovu uvést do povědomí skutečnost zasnoubení, jako určitého „noviciátu„ manželství. Zasnoubení sice nepředstavuje definitivní závazek, mělo by se však brát vážně; nemělo by se rušit bez vážného důvodu. Rodinná výchova má směřovat k odpovědné volbě životního partnera, rodiče však svému dítěti partnera nevybírají, mohou být nápomocni radou.

Mladému člověku má být již od puberty vštěpováno, že dobré manželství není odvislé od fyzických a hmotných kvalit, ale na shodě smýšlení, na společné hierarchii hodnot.

Pro stav snoubenců je možno vytýčit tyto zásady:

1/ zasnoubení není ještě manželství, ale přípravou k němu. Co je dovoleno v manželství, není dovoleno snoubencům.

2/ zasnoubení vyžaduje přiměřenou duševní i tělesnou zralost, má být spojeno s možností v přiměřené době uskutečnit manželství.

3/ známost u níž není blízkého výhledu na manželství /oba jsou příliš mladí, nezajištění atp./ nemá být násilně přerušena, jestliže existují rozumné předpoklady pro budoucnost, má být udržována v mezích přátelského vztahu, bez důvěrností.

4/ období zasnoubení nemá trvat příliš dlouho, nemá být ani krátké. Vhodnost trvání tohoto vztahu je dána zralostí obou, možnostmi se navzájem lépe poznat. Doporučuje se doba trvající jeden až dva roky.

5/ projevy erotického vztahu, projevy něhy, polibky apod. jsou legitimní, není-li v nich vyhledávána sexuální rozkoš. V praxi je možno použít pravidla: ať se snoubenci varují všeho, co by jim v přítomnosti slušných lidí připadalo jako nepatřičné, nebo zahanbující.

„Snoubenci jsou povoláni žít čistotu ve zdrženlivosti. Na tuto zkušební dobu mají pohlížet jako na čas, kdy se mají učit vzájemné úctě, cvičit se ve věrnosti a naději, že pak přijmou jeden druhého od Boha. Projevy něžnosti, vlastní manželské lásce, vyhradí pro dobu manželství. Vzájemně si budou pomáhat růst v čistotě„ /KKC 2350/.