Státní moc

„V politickém společenství se však sdružuje mnoho různých lidí, a proto se právem mohou rozcházet v názorech. Aby se politické společenství vlivem názorové rozdílnosti nerozpadlo, musí mít autoritu, která by usměrňovala úsilí všech občanů k uskutečňování obecného blaha, en však mechanicky ani despoticky, ale především jako mravní síla, která se opírá o svobodu a o vědomí odpovědnosti za přijaté povinnosti a úkoly „ /GS 74/.

Státní společenství, aby mohlo dostát svému poslání musí být vybaveno autoritou a mocí. Společnost je prvotním nositelem státní moci. D. Baűez /1528 - 1604/ učí,že státní moc pochází zcela bezprostředně z lidu. Princip, že veškerá moc je z lidu vyjadřuje, že mocí vybavení státní společenství je zdůvodněno lidskou přirozeností a tím pádem vůlí Boží.

Dnešní stát je nábožensky neutrální. S tímto pluralistickým pojetím státu jsou spojeny určité problémy v mravní oblasti, s kterými jsou spojeny nutné kompromisy mezi světskými zájmy a mravními požadavky.

Řešení této problematiky.

Každý stát , který slouží blahu lidí, musí vycházet ze základních mravních hodnot. /GS 74/. Státní autorita, která by je nerespektovala by nesloužila člověku a vedla by k vlastnímu úpadku. Církev má právo a povinnost ve státě tyto základní mravní hodnoty hlásat. To zahrnuje v sobě i právo vyjadřovat se k určitým politickým otázkám ve kterých jde o přirozeným rozumem poznatelné, zjevením zdůrazněné mravní požadavky.