Spravedlnost jako mravní ctnost

Spravedlnost jako mravní ctnost není totožná s láskou,  odlišuje se od ní. Pojem lásky spravedlnost zahrnuje, spravedlnost je minimum lásky v sociálních vztazích. Láska však spravedlnost převyšuje - vyžaduje ztotožnění se s druhým já bližního, spravedlnost se spokojuje s respektováním jeho práv. Spravedlnost se týká jinakosti bližního - bližní má svá vlastní na druhých neodvislá práva a právní nároky. Nespravedlnost vůči němu spočívá v nerespektování jeho odlišnosti, jeho svéprávnosti, jeho způsobilosti užívat svých vlastních práv. Taková nespravedlnost se někdy odehrává i pod pláštíkem lásky - něm výraz Bevormundung, Bemutterung - poručníkování.

U spravedlnosti rozlišujeme vlastní objekt spravedlnosti - právní nárok bližního, právní dluh vůči bližnímu /debitum iuridicum/, a mravní dluh /debitum morale/, který bližnímu dlužíme na základě jiných ctností /např. štědrosti, vděčnosti, odpouštějící lásky apod./. S právním nárokem se pojí právní titul - způsobilost svůj nárok právním, soudním způsobem vymáhat.

Mezi debitum iuridicum a debitum morale stojí takzv. nerovné právní vztahy /redukce práva/. Jsou to uspořádané společenské vztahy, které však nemají striktní právní ráz a nejsou proto právně vymahatelné. Do této oblasti patří např. záležitosti slušnosti, smyslu pro čest - povinnost platit takzv. čestné dluhy, dodržet osobní sliby; patří sem i vztahy mezi osobami blízkými, příbuznými apod.

Bylo by však chybou z těchto úvah vyvodit závěr, že právní dluh je vždy více závazný, než dluh mravní. V mnoha případech je tomu právě naopak Povinnost štědrosti nebo vděčnosti ukládá v některých případech urgentnější závazek, než je tomu u jiných případů, kdy je člověk vázán striktní spravedlností.

Spravedlnost se liší také od ostatních ctností tím, že neukládá jako ony „rozumový střed„ ,ale „věcný střed„ - „medium rei„, který spočívá ve věcných hodnotách, ve výměně věci za věc, hodnoty za protihodnotu, ve splacení povinného dluhu. Cílem spravedlnosti je vyrovnanost mezi dlužníkem a věřitelem /aequitas/. Lze ovšem namítnou, že u spravedlnosti nejde vždy jen o věcné vztahy: např. při porušení dobré pověsti bližního jde o hrubší porušení spravedlnosti než je tomu u majetkových deliktů. Avšak i v tomto případě jde o porušení striktního práva bližního, o poškození v oblasti právních vztahů, a je striktně vyžadována náprava, restituce dobré pověsti.