Spravedlivá sebeobrana

Člověk je povinen svůj život chránit a bránit se před nespravedlivým útočníkem. Není však dovoleno mimo případ nezbytnosti útočníka usmrtit. Toto usmrcení nikdy nesmí být chtěno samo o sobě. „Z osobní obrany mohou vzejít dva důsledky, prvním z nich je uchování vlastního života, zatímco druhým je zabití útočníka...Jen první je chtěné, druhé nikoliv„ /S.Th. IIa IIae , 64,7/.

Je proto přípustné usmrtit nespravedlivého útočníka, není-li po ruce jiný prostředek záchrany: kdo se může zachránit útěkem, jiným zneškodněním útočníka, je povinen  sáhnout k těmto prostředkům. Není dovoleno napadnout potenciálního útočníka a není dovoleno, jej usmrtit, když jeho útok již pominul. Usmrcení je přípustné jen při aktuálním napadení. Je dovoleno bránit svůj život, život svých blízkých, čistotu, svobodu, důleži-   tá majetková dobra, v případě nezbytnosti i ze cenu zabití útočníka. Právo na obranu života a základních životních dober proti nespravedlivému útočníkovi je dáno přirozeným zákonem, zájem společného dobra a obecnou spravedlností. Kdyby nebyla dovoleny spravedlivá sebeobrana byly by život i bezpečí občanů neustále vystaveny nebezpečí ze strany nesvědomitých osob.