Spiritismus

Vznikl v polovině 19.  století v Hydesville v USA. Dvě dívky rodiny Fox  zkoumali údajné podivné zvuky ve svém domě, klepáním na stěny se pokoušely prý navázat kontakt s dušemi zesnulých, obdržely prý kladnou odpověď. Navzdory tomu že  jedna z nich později v roce 1888 prohlásila že všechno byl dětský výmysl, se spiritismus rozšířil po celém světe jako pseudovědecká teorie hlásající přítomnost duší zesnulých, které působí mimopřirozené jevy.

Zaklínání nebožtíků bylo rozšířeno již v antice. Ve SZ bylo trestáno smrtí. /Lev 19,31; 20,6; Deut 18,11/.

Dnešní spiritisté se snaží o kontakty s dušemi nebožtíků pomocí různých fyzických prostředků /stolky, automatické psaní, nahrávky šumu na magnetofonový záznam, ze kterého se snaží rozpoznat hlasy nebožtíků/, nebo prostřednictvím osob, tzv. médií.

Spiritismus spadá do říše hluboké pověry, i když se odívá hávem vědeckých a filosofických termínů. Většinou se jedná o projevy lidského podvědomí. Tzv. „poselství„ ze záhrobí oplývají banalitami a zrcadlí se v nich vnitřní svět a zájmy zúčastněných osob. Dekretem Sv. officia z 1.4. 1898 /ASS 30,71/ a z 27.4. 1917 /AAS 9/1917/ je účast na spiritistických shromážděních věřícím přísně zapovězena. Je však dovoleno vědecké a kritické zkoumání těchto jevů.

Je třeba věřící varovat před tzv. „zbožnými„ pokusy některých osob navazovat soukromé kontakty se svými zemřelými, žádat od nich rady, pokyny, znamení apod. takové praktiky spadají  do oblasti zastřeného spiritismu. Církev ve svém učení doporučuje pouze jedinou formu kontaktu ze zemřelými – modlit se za ně. Ostatní pokusy vést dialog se zemřelými spadají do oblasti pověry a představují vážné nebezpečí pro duševní zdraví člověka.