Sociální tržní hospodářství
je systémem, který se úspěšně uplatnil v mnoha zemích světa, který stojí mezi ideologií socialismu /plánované hospodářství/ a liberalismu /laissez faire/, který hlásá samoregulaci trhu.
S.t.h. připouští na jedné straně soutěž mezi producenty a vliv kupujících a jejich potřeb na utváření trhu; adjektivem „sociální„ je vyjádřeno, že startovní podmínky producentů jsou pokud možno stejné, že nemohou získat výhody na úkor svých zaměstnanců, že nemohou utajenou domluvou mezi sebou libovolně manipulovat s cenami. S.t.h. se stává sociálním jen tehdy, jestliže i nemajetní mají přístup k základním životním potřebám.
Sociální učení církve neodmítá konkurenci a hospodářskou soutěž jako takovou, odmítá pouze názor, který ji staví do pozice nejvyššího hospodářského zákonu. /MM 23, PP 26/. Skutečné sociální tržní hospodářství nejlépe odpovídá principů křesťanské sociální etiky.
Aby se tento systém mohl plně rozvinout jsou potřebné ctnosti podnikatele. „Do tohoto procesu jsou zapojeny významné ctnosti jako píle, obezřetnost při podstupování předvídatelných rizik, spolehlivost a věrnost v mezilidských vztazích, vytrvalost při realizaci obtížných a bolestných, pro pracovní společenství však nezbytných rozhodnutí a při překonávání případných ran osudu„. /CA 32/.
„církev uznává oprávněnou funkci zisku jako indikátoru prosperity podniku. Vyrábí-li podnik se ziskem, znamená to , že se správně uplatňují výrobní faktory a náležitě uspokojují lidské potřeby„./CA 35/
Sociální tržní hospodářství se vyznačuje svobodou na jedné straně a sociálním aspektem na straně druhé. Tyto dva aspekty se mohou spolu dostat do konfliktu: sociální zřetele nutně omezují svobodu a nezávislost podnikatelů. Úkolem státu je vymezit tuto svobodu takovým způsobem, aby nedošlo k neúnosnému zúžení a odejmutí oprávněné iniciativy, na druhé straně je třeba respektovat potřeby lidí starých , slabých a chudých. Hospodářská soutěž sama o sobě negarantuje spravedlivý sociální řád.
Úlohou státu je stanovit řád, ve kterém jsou zaručeny podnikatelům základní jistoty: jistoty týkající se vlastnictví, smluv a podnikání, jeho úlohou je dále zajistit, aby svobodné podnikání nebylo narušeno nelegitimními monopoly a kartely. Tyto jistoty zaručuje pomocí zákonů. Úkolem státu však není protekcionismus vůči určitým odvětvím, v případě nutných a nezbytných krachů je jeho posláním zmirňovat jejich sociální dopad.
Mezinárodnímu rozměru obchodu v dnešní době by měly odpovídat potřebné mezinárodní dohody a pravidla: „dnes stojíme před takzv. „celosvětovým hospodářstvím„ - jevem, který jistě nelze zavrhovat, neboť obsahuje mimořádné možnosti ke zvýšení prosperity . Stále důraznější je však požadavek, aby této vzrůstající internacionalizaci hospodářství odpovídaly účinné mezinárodní kontrolní a řídící orgány, které by orientovaly hospodářství na obecné blaho„. /CA 58/.
S.t.h je skutečně sociální jen tehdy, když pamatuje na ochranu přirozeného životního prostředí. Úkolem státu je i v této oblasti odpovídajícími zákony a předpisy zajistit ochranu životního prostředí; konsumenti mají být opět vychováváni k tomu, aby byli ochotni zaplatit vyšší ceny za ekologicky vhodné produkty.
Výrobce je ve svědomí vázán nevyrábět takové výrobky, které slouží k nemorálním účelům, to se týká především tvrdých drog, pornografických materiálů, abortivních a antikoncepčních prostředků. Při použití reklamy není dovoleno vědomě klamat veřejnost, reklama, která vyvolává umělé potřeby je též nemorální. Další vážná provinění v podnikatelské sféře jsou : průmyslová špionáž, umělé vyřazení konkurence pomocí utajených dohod, dumpingových cen, levná produkce za cenu obcházení ekologických předpisů nebo daňových úniků, získání zakázek nelegální cestou, nelegální využívání a vykořisťování levných pracovních sil /cizinců/, neplacení sociálního pojištění.