Smysl a význam lidské pohlavnosti

Pohlavnost vtiskuje svůj ráz celému lidskému životu. Člověk je stále mužem nebo  ženou ve všech svých životních sférách. Jeho sexualita se odráží v jeho fantasii, způsobu uvažování a rozhodování, cítění atd.

„Pohlavnost ovlivňuje všechny stránky lidské osoby v jednotě jejího těla a duše. Týká se zvlášť citů, schopnosti milovat a plodit a všeobecněji způsobilosti navázat vztahy společenství s druhými„ /KKC 2332/.

„Každý člověk, ať muž nebo žena, musí uznat a přijmout svou vlastní pohlavnost. Tělesné, mravní a duchovní odlišení, i vzájemné doplňování je zaměřeno na dobro manželství a na rozvoj rodinného života. Harmonie dvojice i společnosti zčásti závisí na způsobu, jakým se mezi pohlavími prožívá vzájemné doplňování, potřeba vzájemné pomoci a opory.„ /KKC 2333/.

Rozdílnost muže a ženy se neprojevuje jen v pohlavní oblasti, ale proniká celý jejich život, duševní i duchovní. Sexualita ženy proniká celý její život, činí ji citlivější, směřuje přímočaře ke svému naplnění v dítěti. Žena je proto v sexuálním životě mnohem zranitelnější než muž. Hranice mezi erotem a sexem je u ženy méně výrazná než u muže. Sexualita muže nemá tento vše pronikající ráz, tvoří spíše ohraničenou sféru života, proto také sexuální zážitek u něj nemá tak hluboký dopad jako u ženy. Žena je negativním a ponižujícím zážitkem v této oblasti mnohem více zraněna. Z těchto skutečností je třeba vyvodit i mravní závěry: muž si má ve svém vztahu k ženě vypěstovat ušlechtilost, „rytířství„ a jemnocit.

Mateřství je spojeno nerozlučně s osobností ženy. Je matkou celou svou přirozeností, nejen po tělesné, ale i po duševní stránce. Miluje celou svou bytostí, kterou zasvěcuje milované osobě, oddává se jí, a proto i zranění láskou je i ní mnohem intensivnější a hlubší.  Muž je oproti tomu více člověkem světa, povolání, činu a myšlenky. Jeho posláním je být ochráncem a hlavou rodiny.

Rovnostářství mezi ženou a mužem vede ve svých důsledcích k zotročení ženy, olupuje ji o její specifický ženský ráz, činí ji obhroublou a drsnou, vede ke ztrátě její mateřské citlivosti.

„Proto ani oprávněný odpor ženy proti tomu, co vyjadřují slova bible: „On ti bude vládnout„ (Gen 3,16), nesmí za žádné podmínky vést k „zmužštění„ žen. Žena nesmí ve jménu osvobození od „vlády„ muže tíhnout k tomu, aby si osvojovala mužské rysy, proti své vlastní ženské „svébytnosti„. Existuje odůvodněná obava, že na této cestě se žena „neuskuteční„. Naopak by mohla znetvořit a ztratit to, co tvoří její podstatné bohatství… Přednosti vlastní ženské přirozenosti jistě nejsou menší než přednosti mužské, jenom jsou odlišné.„ (MD 10).

„Vědecký rozbor plně potvrzuje, jak sama ženina tělesná konstituce a její organismus obsahují v sobě přirozenou dispozici k mateřství, pro početí, pro těhotenství a pro porad dítěte, v důsledku manželského spojení s mužem. Současně to všechno odpovídá také psycho-fyzické struktuře ženy… Mateřství je vázáno s osobní strukturou ženského bytí a s osobním rozměrem jejího daru: „Získala jsem muže, a tím Hospodina„ (Gen 4,1). Stvořitel daruje rodičům dítě. U ženy je tento fakt spojen zvláštním způsobem s „upřímným sebedarováním.„ (MD 18).

„Je nepochybné, že stejná důstojnost muže a ženy plně ospravedlňuje, aby měla žena přístup k veřejným úkolům… Uznáme-li právo ženy, aby převzala podobně jako muž mnohé veřejné úkoly, musí se zároveň struktura společnosti postarat, aby manželky a matky nebyly ce skutečnosti nuceny pracovat mimo domov (FC 23)

„Křesťanskému poselství o důstojnosti ženy odporuje bohužel ono houževnaté mínění, které vidí v člověku ne osobu, nýbrž věc, objekt, který lze koupit a prodávat, a tak sloužit egoistickému zájmu a pouhému požitku: první obětí toho je právě žena.

Trpkým plodem této mentality je zlehčování důstojnosti muže a ženy, otroctví, utiskování slabých, pornografie, prostituce, především v organizované formě, a všechny druhy diskriminace…(FC24).