Slib v Písmu sv.

Starý zákon pokládal slib za zesílenou prosebnou  a děkovnou modlitbu /Gen 28,20;1 Sam 1,10/. Prosebník se zavazuje, že při vyslyšení své prosby vyjádří svůj dík mimořádným způsobem. V tomto kontextu se jedná o podmíněný slib. Nepodmíněný slib je vyjádřením překypující vděčnosti za přijatá dobrodiní.

Nový zákon sice o slibech výslovně nemluví, poukazuje však na základ z kterých sliby vycházejí. Je jím především křest, sjednocení s Kristem, s Jeho smrtí a Vzkříšením. Přimknutí se ke Kristu a souhlas se zasvěcením svého života k oslavě Otce se děje především v křestních slibech, které jsou základem všech křesťanských slibů, které uskutečňují a dovršují zasvěcení Bohu při křtu.