Slavnost Seslání Ducha Sv.

Slavíme Slavnost Seslání Ducha Sv. Kdo je Duch Sv.? Víme, že je třetí božskou osobou. Ale to je také všechno. A není to trochu málo? Papež Pius XI. nazval Ducha Sv. neznámým bohem. Zdá, se že měl pravdu. O Duchu Sv toho opravdu mnoho nevíme, nebo lépe řečeno, se o něm moc nemluví. A na druhé straně pozorujeme, že mezi křesťany se dnes kdekdo na Ducha Sv odvolává. Někoho něco napadne, třeba i nějaký blud, a on si hned myslí, že to má od Ducha Sv a začne to šířit a druhým lidem tím motat hlavy. A pak se mezi křesťany i v  církvi šíří různé roztodivnosti, o kterých dřív, v normálních dobách nebyla vůbec řeč. Buďme proto opatrní. Držme se toho, co církev vždy učila a praktikovala a pak nemůžeme zbloudit. Nemysleme si, že církev 2000 let něco nevěděla, na co jsme přišli teprve my. Takové představy zavánějí pýchou a domýšlivostí. Duch sv působí v církvi od počátku. Působil v apoštolech, stejně tak i v jejich nástupcích biskupech a především skrze nástupce apoštola Petra, římského biskupa, papeže.

Kdo je Duch Sv? O Duchu Sv můžeme hovořit, když hovoříme o Jeho působení. Duch Sv sám o sobě je neviditelný, ale projevuje se v lidské duši. Tam se můžeme setkat s Duchem Sv, když se setkáváme s jeho dary. Můžeme hovořit o třech kategoriích darů Ducha Sv: jsou to ctnosti, sedmero darů Ducha Sv a plody Ducha Sv.

Ctnosti. Co je to ctnost? Definice je jednoduchá: je to trvalá a pevná dispozice konat dobro. Každý člověk i ten sebehorší občas vykoná nějaké dobro: pohladí pejska, hodí zrnko ptáčkovi. I Hitler měl svého psa rád. Přesto o těchto lidech nemůžeme říci, že byli dobří. Ne, byli zlí. Skutečně dobrý není člověk, který občas vykoná něco dobrého, třeba když má dobrou náladu, nýbrž člověk, který dobře, správně jedná vždy, za všech okolností, který to činí z vlastního rozhodnutí a přesvědčení, a který to dělá rád, s vnitřním zaujetím pro dobrou věc. Takový člověk není jen někdy dobrý, ale má to dobro v sobě, protože má ctnost. Spravedlivý člověk má ctnost spravedlnosti, je spravedlivý, poctivý nejen když se mu to hodí, když poctivý být musí, protože ho ti druzí sledují, ale je poctivý proto, že je o tom přesvědčen, a je poctivý proto, že ho to i těší, i když se stane, že z toho třeba nemá nějakou výhodu, že ten nepoctivý je na tom lépe, nevadí mu to, protože ho vnitřně těší pocit, že jedná správně, poctivě, spravedlivě. Podobně je tomu s ostatními ctnostmi, ten, kdo je mravně čistý, kdo zachovává ctnost čistoty, nečiní tak proto, že nemá na to páchat hříchy, že ho v kázni udržuje nějaká nesmělost, ale proto, že si cení velikosti a krásy sebeovládání, že je hrdý na to, že je pánem sám nad sebou, nad svým tělem, nad svými chtíči a choutkami.

Ctnosti v nás pěstuje a rozvíjí Duch Sv. On v naší duši probouzí zálibu v dobru, schopnost chápat krásu dobra, upevňuje naši duši v rozhodnutí podle poznaného dobra žít. Mezi ctnostmi jsou ovšem na prvním místě tři božské ctnosti: víra, naděje a láska. Ony jsou dary Ducha Sv po výtce. Bez Ducha Sv je mít nemůžeme. Duch Sv je jejich jediným původcem. Apoštol Pavel v dnešním čtení praví: „jenom pod vlivem Ducha Sv může někdo říci: Ježíš je Pán. A pak zde máme ctnosti lidské, které teoreticky může mít každý člověk: základní ctnosti jsou spravedlnost, rozumnost, mírnost a statečnost. Můžeme je nazvat i jinými slovy: spravedlnost jako poctivost, rozumnost jako obezřetnost, mírnost jako umírněnost, statečnost jako mravní sílu. Tyto ctnosti jsou obecně lidské, může je mít i nevěřící, ale je třeba vědět, že jen za pomoci Ducha Sv je můžeme mít v míře dokonalé, bez lásky Ducha Sv existuji v duši člověka jen ve stadiu nedokonalém, neúplném.

Ctnosti jsou základem dobrého života. Ale aby byl život skutečně dokonalý, potřebujeme další dary. Je sedm darů Ducha Sv: moudrost, rozum, rada, síla, umění, zbožnost a bázeň Boží. Moudrost nás vede k tomu, abych na vše hleděli z perspektivy Boží, z perspektivy věčnosti, rozum nás uschopňuje, abychom pravdám Božím rozuměli a podle nich žili, dar rady, abychom i ve složitých situacích si uměli správně poradit a uměli nalézt, to, co je správné před Bohem, dar umění, nás vede k tomu, abychom věcí pozemských užívali podle vůle Boží, dar síly, abychom se potížemi nedali odradit od konání dobra, dar zbožnosti, nás uschopňuje je modlitbě, a dar bázně Boží je počátkem moudrosti, která spočívá v tom, že se především obáváme toho ztratit lásku Boží a vypadnout z přátelství s Bohem.

Apoštol Pavel Praví: „Neboť všichni, kdo se nechávají vést Božím Duchem, jsou Boží synové.“ Každá dobrá myšlenka, každý dobrý podnět přichází shůry od Ducha Sv. Duch Sv. Nenechávejme dobré myšlenky a vnuknutí přejít bez povšimnutí!

Kdo žije ctnostmi a nechá se vést Duchem Sv prostřednictvím jeho darů, zakouší ve svém životě také ovoce. Jeho život se stává plodným, prozářeným, klidným. Ve vnějším životě takový člověk asi bude mít také těžkosti, bude zakoušet nepřátelství, nenávist a pronásledování, ale bude mít Boží pokoj ve svém srdci. Bude již zakoušet prvotiny věčné slávy. Jsou to plody Ducha Sv. Tradice církve jich vypočítává dvanáct: láska, radost, pokoj, trpělivost, shovívavost, vlídnost, dobrota, mírnost, věrnost, tichost, zdrženlivost, čistota. Když se do tohoto výčtu zaposloucháme, cítíme, že jsou to skutečnosti, které činí život skutečně lidským, snesitelným, které jej zbavují vší ostrosti, tvrdosti a hrubosti. Je to ovoce, které přináší Duch Sv v duši toho, kdo s ním žije ve spojení, kdo Jemu umožňuje, aby v jeho duši působil.

Je to Duch Sv skutečně neznámým bohem? Pro mnohé ano. Kdopak z našich současníků dnes ví, že slavíme Boží Hod – třetí největší svátek v roce. Jestliže je Duch Sv opravdu tím neznámým bohem, je to jen k naší škodě. Avšak pro nás křesťany by tím bohem neznámým nemusel být. Protože se s ním setkáváme ve svém nitru. Jakožto s něžným duší přítelem. Protože zakoušíme Jeho působení skrze ctnosti a dary Ducha Sv. Protože se radujeme z jeho plodů, který jeho působení v nás přináší. Přeji Vám i sobě aby tomu tak skutečně v našem životě bylo.

A Na závěr slovo k volbám: cituji zesnulého kardinála Špidlíka: "Katolík je povinen se voleb zúčastnit a dát hlas jen těm stranám a osobám,
 od kterých může očekávat, že se zastanou práv církve, víry i mravnosti. Jiné
ohledy, politické, hospodářské,národnostní se musejí podřídit vyšším zájmům,
 věčné spáse duší“