Slavnost Matky Boží Panny Marie (cyklus A)

„když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna“ slyšeli jsme v dnešním čtení. „Naplnil se čas“ – „plnost času“ – to jsou pojmy, které se často vyskytují v Novém Zákoně. Plnost času – to je čas Bohem od věčnosti určený pro Vtělení Syna. A my všichni stále žijeme v plnosti času. Ano, i když často žehráme a nadáváme, jak je ta doba špatná, a všechno se nám zdá být ponuré a beztvaré – přesto nesmíme zapomenout, že žijeme v plnosti času. Že jsme spaseni, že žijeme v době spásy.

Čas je skutečnost, kterou si zvlášť intenzivně uvědomujeme na přelomu roku, kdy si zvykáme na nový letopočet. Včera o svátku sv Silvestra jsme hleděli zpět a hodnotili jsme uplynulý rok. Nyní hledíme do budoucnosti – a budoucnost leží před námi otevřená a neprůhledná. Nevíme, co nás čeká. A čas nelze zastavit. Klademe si otázku: zvládneme všechny situace, které nás čekají?

Doba, kdy se zpívalo „poručíme větru, dešti“ je už za námi. Tehdy člověk zpitý svými úspěchy se domníval, že má přírodu pevně ve svých rukou. A v této své pýše zvolal člověk: „nepotřebujeme již Boha. Stačíme si na ten svět sami, máme vědu a techniku“.

A výsledek – člověk nespoutal přírodu, ale poničil ji. A ta pokořená, poničená příroda se staví proti člověku. A nejenom to – největší hrozbou pro člověka, pro lidstvo není příroda, ale člověk sám. Člověk je schopen zničit svět. Přírodu i sebe. Odříznout si větev, na které sedí.

Nechceme však do nového roku vstoupit s chmurnými myšlenkami. Chceme se vyzbrojit odvahou. Hledáme něco, co nám dodá odvahu. A důvodem naší odvahy je právě ta věta, kterou jsme slyšeli v dnešním čtení: „když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy, aby vykoupil lidi“.

Boží Syn se stal člověkem, vstoupil do určitého prostředí, do určité situace, mezi konkrétní lidi. „Narodil se pod Zákonem“ píše apoštol, tzn. pod ¨židovským zákonem. Vtělil se do lidských dějin. A to je právě to, co nám dodává odvahu – ty lidské dějiny nejsou beznadějné a ponuré – do nich se vtělil Boží Syn. Čas se naplnil, čas světových dějin – čas je naplněný přítomností Božího Syna. Žijeme v naplněném čase již 2000 let.

Vtělení Božího Syna nebylo totiž omezeno jen na těch 33 let, kdy žil na Zemi. Ježíš žije stále zde mezi námi ve své církvi. Ve svátostech, především v eucharistii se Ježíš stále mezi námi vtěluje. Všude tam, kde se hlásá Jeho slovo, vstupuje Ježíš do lidských slov. Všude tam, kde křesťané žijí v lásce, v bratrské svornosti a jednotě, všude tam, kde se spolu modlí, kde se obětují jeden pro druhého, vtěluje se v nich Kristus. Zvyky církve, její tradice, liturgie, pobožnosti, umění, hudba – to všechno jsou roucha, šaty, jimiž se odívá Kristus, Vtělený v tomto světě.

Ano, žijeme v plnosti času. Snad se nám ten náš čas, ten náš život již nebude zdát tak šedý, tak všední, když si uvědomíme, že nežijeme sami, že žije s námi Kristus, Vtělený Bůh. To je základ našeho optimismu. Tento optimismus však není naivní. Uvědomujeme si, že také existuje odpůrce, nepřítel, ďábel. Služebník Boží, papež Jan Pavel II. v jedné své promluvě pravil: „ věřící si dnes musí uvědomit, že zlo má velikou moc. Musí počítat s tím, že už nebudou požadovány oběti pouze v oblasti duchovní, ale budou trápeni i fyzicky, nemocemi, bolestmi, a dokonce i smrtí. V těchto posledních dnech byla dána ďáblovi, zlu, taková moc.“

Tuto skutečnost předpovídá Bůh již v ráji, po pádu do prvního hříchu. Říká, že se rozpoutá boj mezi ženou a jejím potomstvem a mezi hadem – to je zlem, ďáblem. Ďábel uštkne patu ženě a jejímu potomkovi, ale ona mu rozdrtí hlavu. Uštknutí paty – to je symbol bolesti, utrpení, která čekají Krista, Marii, a všech, kteří k nim patří. Ale nakonec bude rozdrcena hlava hada – zlo bude poraženo.

Kristus tento boj prožil nejpalčivěji na vlastním těle. Ale zlo nad ním nezvítězilo. Třetího dne vstal z mrtvých. My žijeme již v plnosti času, jsme Kristem vykoupeni, ale musíme ještě bojovat se zlem v sobě a se zlem kolem nás. Avšak v tom boji nejsme sami, je s námi Kristus a je s námi jeho Matka, Maria.

Všimněme si, že v dnešním evangeliu se říká, že pastýři, kteří pospíchali do Betléma, nalezli Marii, Josefa i děťátko. Na prvním místě je uvedena Maria. Evangelista Lukáš nám tím něco naznačuje – naznačuje, jaká je cesta, která vede k Ježíši. Skrze Marii k Ježíši. Proto také začínáme nový rok s Marií. Maria nám dává důvěru, důvěru, jakou může dát jenom Matka.

Nevíme, co nám tento rok přinese. Nevíme, jací budeme stát na jeho konci. Ale víme, že v tomto roce s námi bude Ježíš a Jeho Matka Maria. Budou s námi i v těch nejtěžších chvílích.

Na konci 2. světové války mohl proto kněz Alfred Delp před svou popravou napsat svým příbuzným: „důvěřujme životu, protože ho nežijeme sami, ale Bůh ho žije s námi“.

To mohlo být takové motto na začátku nového roku. Důvěřujeme. Bůh nás nenechá samotné. Jeho tvář bude nad námi zářit a On nám bude denně milostivý. I nový rok 2011 je rokem Páně, 2011 po Jeho narození.

I já vám přeji, aby tento celý rok byl pro vás rokem požehnaným. Aby stále nad vámi zářila Jeho tvář. Abyste stále cítili přítomnost Boží a milostivou přímluvu naší matky. Abyste tento rok mohli prožít v plné důvěře a tato důvěra byla vaším bezpečným hradem ve všech nebezpečích života. Amen.