Slavení nedělní eucharistie
Prvotním smyslem slavení neděle není tzv. nedělní klid, ale je jím slavení eucharistie. Slavení eucharistie nelze pokládat za pouhý doplněk nedělní sváteční atmosféry /tento náhled v lidovém pojetí někde převládá/, ale je základním prvkem slavení svátečního dne.
„Podle apoštolské tradice, která má původ ode dne Kristova vzkříšení, slaví církev velikonoční tajemství vždy osmý den, který se právem nazývá den Páně nebo neděle. V ten den jsou věřící povinni shromáždit se, aby slyšeli Boží slovo a měli účast na eucharistii. Tak slaví památku utrpení, zmrtvýchvstání a slávy Pána Ježíše a vzdávají dík Bohu, který nám „daroval nový život, takže máme skutečnou naději, když Ježíš Kristus už vstal z mrtvých„ / 1 Petr 1,3/. Proto je den Páně prvotní sváteční den , který je třeba předkládat zbožnosti věřících a vštěpovat do jejich vědomí tak, aby se stal i dnem radosti a pracovního klidu. Jiné slavnosti nemají mít před ním přednost, ledaže jsou skutečně nanejvýš významné. Neboť den Páně je základ a jádro celého liturgického roku„. /SC 106/.
Zvyk shromažďovat se ke slavení eucharistie v neděli má starobylou tradici. Již list Židům napomíná křesťany, aby se nevzdalovali shromáždění /Žid 10,25/, tento zvyk dosvědčuje dále sv. Justin ve své první Apologii, dále Plinius ve svém dopise císaři Trajánovi. Didaskalia / II,59/2/ na konci 2. století vyzývají křesťany, aby v den páně nechali všechno stát a pospíchali do kostela, neboť bez omluvy je ten, kdo v onen den nepřichází, neslyší slovo Páně a nesytí se božským pokrmem. Synoda v Elvíře kolem r. 306 postihuje v kán.. 21 církevními tresty toho, kdo se po tři neděle neúčastnil eucharistie.
Dnešní stav. Kán..1247 CIC praví: „O nedělích a dalších zasvěcených svátcích jsou věřící vázáni povinností zúčastnit se mše;…
Kán. 1248, § 1. „Povinnost účasti na mši splní, kdo se mše účastní kdekoliv se koná katolickým obřadem, bud´ v den svátku, nebo večer předcházejícího dne„.
„Nedělní eucharistická oběť je základem a stvrzením celého křesťanova jednání. Proto jsou věřící povinni účastnit se eucharistie v zasvěcené dny, ledaže jsou z vážných důvodů omluveni /např. nemoc, péče o kojence/ anebo jsou od ní svým farářem zproštěni /dispensováni/ - kán.. 1245. Ti, kteří o tuto povinnost vědomě nedbají dopouštějí se těžkého hříchu. /KKC 2181/.
„Rovněž se musí zachovávat den Narození našeho Pána Ježíše Krista, Zjevení Páně, Nanebevstoupení Páně, svátek Těla a Krve Kristovy, Svaté Bohorodičky Panny Marie, jejího Neposkvrněného Početí a Nanebevstoupení, svatého Josefa, svatých Petra a Pavla a Všech svatých /CIC kán.. 1245,§1/.
„Biskupská konference může po předchozím schválení Apoštolským stolcem některé ze zasvěcených svátků zrušit nebo přeložit na neděli.CIC kán. 1246, § 2/. Na základě tohoto paragrafu byl v ČR redukován počet zasvěcených svátků na dva: na den Narození Páně /25.12/ a Bohorodičky Panny Marie /1.1./.