Slavnost Seslání Ducha sv.

Dnešního dne slavíme velkou událost – o židovském svátku Letnic, kdy vyvolený národ si připomínal předání Desatera na hoře Sinaj, v devět hodin dopoledne sestoupil Duch Sv na apoštoly shromážděné ve večeřadle v Jeruzalémě v podobě ohnivých jazyků. A oni pod vlivem Ducha Sv neohroženě vydávali svědectví svému Pánu, vydávali svědectví o Jeho Vzkříšení. V ten den jejich svědectví uvěřilo 3000 lidí a přijali svatý křest. Kristova Církev vstoupila na veřejnost a dala se na svou pouť dějinami. Na této své pouti dospěla až do dnešního dne. A my zde shromáždění, jsme částí této církve, jsme částí současné generace církve, jsme povoláni k tomu, abychom dnes uprostřed dnešního světa vydávali svědectví svému Pánu.

Pro učedníky byl tento den zároveň takovým vyvrcholením jejich cesty víry. Před třemi roky se setkali s tajemnou osobou Ježíše, tesaře z Nazaretu. Slyšeli svědectví, které o něm vydal Jeho Předchůdce, Jan Křtitel: „Hle Beránek Boží, který na sebe vzal hříchy světa“.  A oni šli za ním. Stali se svědky Jeho zázraků, slyšeli Jeho slova plná moudrosti, Boží moci a pravdy a jejich víra rostla.  Avšak jejich víra se stále nacházela v jakémsi počátečním stadiu: byli sice na jedné straně plní nadšení a horlivosti, byli však spíše ochotni pro svého Pána bojovat, než za Něho trpět. Apoštol Petr pravil: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha“, a vzápětí, po tomto vyznání mu rozmlouval, že by v Jeruzalémě měl trpět. Při Poslední večeři se ještě dušoval, že s Ním půjde i na smrt, ale zakrátko jej v Kaifášově nádvoří zapřel. I pro ostatní apoštoly představoval Velký pátek velkou krizi víry. Jejich víra se upevnila při Jeho Zmrtvýchvstání, ale nebyla dosti zralá, aby byli schopni ji předávat dál. Teprve až na ně sestoupil Duch Sv, stali se schopnými být v pravém slova smyslu apoštoly, to je Poslanými, šiřiteli radostné zvěsti. Duch Sv jim udělil tuto zralost víry.

Zamysleme se dnes nad svou poutí víry! Zjistíme, že se možná v něčem podobá pouti apoštolů. Jako oni i my jsme přijali víru na základě svědectví druhých lidí, apoštolové na základě svědectví Jana Křtitele, jiní na základě svědectví jiných apoštolů – Bartoloměje přivedl k Pánu Filip, Petra jeho bratr Ondřej. My jsme přijali víru od svých rodičů, vychovatelů, kněží, přátel. Každý, kdo nám víru předával, kdo nám pomáhal na naší cestě víry, se stal v jistém slova smyslu naším duchovním otcem nebo matkou.  Ale dříve nebo později, přišel v našem životě okamžik, kdy jsme se museli sami rozhodnout, kdy se víra musela stát naším osobním rozhodnutím. Bez tohoto rozhodnutí by naše víra byla pouhou tradicí, pouhým zvykem. Stáli jsme na rozcestí, kdy jsme se rozhodovali věřit nebo nevěřit, z víry žít, nebo žít bez ní, zda půjdeme cestou světa, nebo cestou Kristovou. I později musela naše víra procházet zkouškami a krizemi. Každou zkouškou se naše víra upevňovala. Zralou se však naše víra stal teprve tehdy, když jsme ji byli schopni sami předávat, když jsme v ní byli již tak pevní, že jsme byli schopni o ní vydávat osobní svědectví, když jsme stali způsobilými být sami duchovními otci nebo matkami. Křesťan, který svou víru nikomu nepředal, je neplodným křesťanem, podobá se slepé ulici, která nikam nevede, je neprůchodný.

Představme si, že by některá z předchozích generací, byla takovou neprůchodnou cestou, která víru nepředala. Sotva bychom byli dnes shromážděni, abychom slavili Slavnost Seslání Ducha Sv. A byl to právě Duch Sv, který učinil apoštoly průchodnými, byl to Duch Sv, který zprůchodnil naše předky, je to Duch Sv, který chce dnes působit i v nás, abychom se stali průchodnými pro předání víry. 

Když se zamýšlíme nad tím, proč jsme věřícími, proč právě my jsme si mohli uchovat ten velký dar víry, uvědomujeme si, že se jedná o tajemství. Jaké světlo osvítilo náš rozum, a která síla pohnula naší vůlí, že jsme byli schopni učinit rozhodnutí víry? Odpověď na tuto otázku nám v dnešním čtení poskytuje apoštol Pavel, když prohlašuje: „Jenom pod vlivem Ducha Svatého může někdo říci „Ježíš je Pán“. Tím světlem, tou silou je Duch Sv, kterého nazýváme Pánem a Dárcem života.

Tento Duch Sv nás shromažďuje v Kristově církvi. Ano, Duch Sv různými cestami vede každého člověka k církvi. Ne každý člověk do ní dojde. Není to každému dáno. Důležité je, aby se člověk alespoň nacházel na cestě. Každý, kdo pod vlivem Ducha Sv usiluje o dobro, o život v poctivosti, kdo hledá pravdu, i když se mýlí, i když nakonec nachází svou pravdu i v bludných náboženstvích, je na cestě k církvi, a může dojít spásy. Ano, platí pravda „mimo církev není spásy“. To znamená, kdo není alespoň na cestě k církvi v poctivém hledání práva, spravedlnosti a pravdy, kdo se vymyká Duchu Sv, který tiše působí v jeho duši, kdo tvrdošíjně odmítá pozvání do Kristovy pravé církve, ten se připravuje sám o možnost spásy. Církev vyhlásila, že „věčné spásy mohou dosáhnout všichni, kdo bez vlastní viny neznají Kristovo evangelium a jeho církev, avšak s upřímným srdcem hledají Boha a snaží se pod vlivem milosti skutečně plnit jeho vůli, jak ji poznají z hlasu svědomí.“

My, kterým se dostalo toho velkého daru pravého poznání Boha skrze Ducha Sv, který nás uschopnil vyznat: „Ježíš je Pán“, my chceme dnes poděkovat Jemu, který je Pánem a Dárcem života, který je tou nejskrytější a nejpůsobivější silou, který je Dárcem nejen víry ale i naděje a lásky, který je Láska Boží v osobě. K Němu se dnes obracíme s naléhavou prosbou: „Přijď Duchu Sv, přijď do našich duší, obnov v nás víru, aby byla pevná, účinná, učiň nás průchodnými pro radostnou zvěst evangelia, učiň nás svědky našeho Pána Ježíše Krista, abys skrze nás opět obnovil tvář tohoto světa, v němž žijeme a do něhož jsme posláni. Amen.