Různí držitelé a restituce

Restituovat je povinen každý kdo se dopustil  krádeže nebo poškození bližního. Rozlišujeme různé držitele cizí věci: někdo je držitelem cizí věci v dobré víře /possesor bonae fidei/, který věc drží a neví o tom, že je držitelem věci, která patří jinému, jiný je zlovolným držitelem /possesor malae fidei/, jiný ji drží s pochybnostmi /possesor dubiae fidei/.

Držitel v dobré víře je povinen vrátit věc legitimnímu majiteli, jakmile pozná skutečný stav věci. Je povinen vrátit, co z věci zbylo, také ty hodnoty, o které se držením věci stal bohatším, může si odpočítat výlohy. Jestliže věc získal koupí od zloděje, musí ji vrátit vlastníkovi, může žádat odškodnění od zloděje. Zlovolný držitel ví, že věc není jeho, u zlovolného držitele se jedná bud´ o samotného zloděje, nebo o osobu, která věc vědomě zakoupila od zloděje. Takový držitel je povinen věc vrátit v její původní hodnotě, jestliže zanikla nebo byla znehodnocena, musí vrátit původní hodnotu věci. Vyjímkou jsou případy, kdy věc zanikla na základě své vnitřní vady /zvíře pošlo na základě nemoci/ , nebo z vnější příčiny, nezávisle na držiteli. Zlovolný držitel je také povinen nahradit poškozenému majiteli všechen ušlý zisk, výlohy, které musel vynaložit vyhledáváním a pátráním po věci, musí mu vrátit všechno co věc vyprodukovala.

Pochybující držitel drží věc s pochybnostmi. Pochybnost může být následná /superveniens/ , dostavila se až během držení věci, nebo předchozí /antecedens/ , držení věci již bylo započato s pochybností. Držitel s následnou pochybností byl do doby, kdy nastala pochybnost držitelem v dobré víře. Od chvíle, kdy nastala pochybnost je povinen věnovat přiměřené úsilí vyhledávání majitele. Kdo vyhledávání zanedbal, stal se držitelem zlovolným. Kdo přijal věc, ačkoliv o spravedlnosti titulu vlastnění věci měl odůvodněné pochybnosti, se rovná zlovolnému držiteli.