Rozumnost v Písmu svatém

Starý zákon. Pojednání o rozumnosti nacházíme ve Starém zákoně především v naučných knihách: Kniha Přísloví, Job, Kazatel, Sirachověc, Kniha Moudrosti. Pravou rozumností v pojetí Starého zákona je zachovávat Zákon. Rozumnost je dovednost v konání dobra, nikoli zla /Sir 19,19/, jejím základem je bázeň před Jahvem /Přís1,7/. Získává se modlitbou a učenlivostí /Přís10,17/, zkušeností. Opakem rozumnosti je lenost /Přís 10,45/, hněv /Přís 14,17/, láska k bohatství /Přís 23,4-5/

Nový zákon. Pán apeluje na rozumnost /Mat 10,16; 25,14-30; Lk14,28/32/, spočívá v plnění evangelia /Mat 7,24-27/. Základem rozumnosti je nedůvěra k penězům /lk12,16-20;12,33;16,1/9;Mat 6,33/, bdělost /Mat 25/

Apoštol Pavel žádá rozumnost od starších a biskupů /1Tim 3,4/, rozumnost spočívá v bdělosti /Řím 13,11/, v poznávání Boží vůle /Řím 12,2/.

Podobenství o nespravedlivém správci /Lk 16/ staví Kristovým učedníkům před oči příklad prozíravosti světského člověka, která je spojena s nepoctivostí. Tak jako světští lidé dokáží být prozíraví ve uskutečňování  svých sobeckých zájmů, tak má být Kristův učedník prozíravý, když jde o věc Božího království.