Rozumnost

Prudentia - fronesis - překládáme obvykle termínem „ rozumnost„. Někdy se používá také výrazů „ obezřetnost,, opatrnost. Výraz rozumnost však nejlépe vystihuje charakteristiku této ctnosti - zahrnuje v sobě jak opatrnost, tak i prozíravost, obezřetnost jako své integrální součásti.

Rozumnost v nejširším slova smyslu je každé poznání pravdy, která má vztah k mravnímu životu, v užším slova smyslu vyjadřuje praktické a direktivní poznání, v nejužším slova smyslu je vyjádřením specifické mravní ctnosti. V aristotelské a tomistické filosofii se rozumnost definuje jako recta ratio agibilium - tón praktón - správný způsob jednání, na rozdíl od ars - poietis - umění -  recta ratio factibilium - správný způsob tvoření - tón poietón. Rozumnost se tady týká jednání, volby správných lidských činů, umění se týká tvořivé činnosti. Rozumnost je vlastně umění, které přetváří, zušlechťuje subjekt, jeho osobnost, umění zušlechťuje objekty lidské činnosti.

Nadpřirozenou, t.j. vlitou rozumnost definujeme:

Prudentia supernaturalis est virtus divinitus infusa qua ratio practica dictat quid, omnibus consideratis, hic et nunc sit agendum ut vere convenienter fini ultimo supernaturali, quid ut disconveniens fugiendum. /překl. Nadpřirozená rozumnost  je Bohem vlitá ctnost , kterou praktický rozum diktuje s přihlédnutím ke všem okolnostem, co je třeba v konkrétním případě/ hic et nunc/ konat, protože to odpovídá poslednímu nadpřirozenému cíli, nebo čeho je třeba se varovat, protože je to v nesouladu s tímto cílem/.

Můžeme  tuto definici rozčlenit na :

a/ genus /rod/ - virtus infusa - vlitá ctnost - ctnost vlitá do duše spolu s milostí posvěcující

b/ subjektum /podmět/ - ratio practica -  praktický rozum. Tím se rozumnost liší od ostatních mravních ctností, které mají své sídlo ve schopnostech snahového napětí /appetitus/ - spravedlnost nadpř. sídlí ve vůli, umírněnost v appetitus  concupiscibilis - v žádostivosti, statečnost v appetitus irascibilis - ve vznětlivosti.

c/ actus proprius - vlastní specifický úkon, úkon, kterým se vyznačuje. Je to příkaz praktického rozumu - /dictat/ - a to v pravém slova smyslu - rozumnost přikazuje mravní úkon. Tomuto příkazu předchází rozvaha - deliberatio - zvážení všech okolností v přítomnosti a možných důsledků v budoucnosti.

d/ objectum materiale - materiální objekt - hic et nunc sit agendum -co má být v konkrétní situaci vykonáno.

e/ objectum formale - formální objekt - ut vere conveniens - disconveniens - fini ultimo supernaturali - shodnost či neshodnost jednání s konečným cílem.

U rozumnosti se tedy jedná o praktickou, rozumovou ctnost, která se na rozdíl

od moudrosti nebo vědy netýká teoretických poznatků nebo všeobecných zásad, které rozumnost předpokládá a z nichž těží, ale o řešení konkrétních situací.