Vánoční doba - Půlnoční 2010

Drazí přátelé, ve větším počtu než obvykle jste dnes zaplnili tento chrám a já vás zde všechny s radostí vítám. Vždyť radost je ten charakteristický rys této noci a těchto svátků. Radost nás všechny spojuje v jedno společenství, i když se v běžném životě hlásíme k různým názorům. Nekažme si navzájem tuto radost.

Mnozí z vás jste sem přišli s vírou v Ježíše Krista, Spasitele světa, jiní sem přicházíte proto, že účast na půlnoční mši sv pokládáte za vhodné pokračování tradice štědrovečerní večeře. Všechny vás vítám a zvu, abyste se zamysleli nad tím, co je zdrojem a důvodem naší radosti.

V evangeliu jsme slyšeli větu: „Zvěstuji vám velikou radost, radost pro všechen lid, dnes se vám narodil Spasitel – to je Kristus Pán.“ Nejdříve se zamysleme nad tím, zda nás oslovuje vůbec ještě radost, že se někdo narodil. Ano, dnes se vyskytují situace, kdy narození dítěte se nepokládá za důvod radosti, spíše za katastrofu, za neštěstí, kterému se musí všemi možnými prostředky předejít. Stává se tak bolestně často, že lidská bytost, která je na cestě k narození, ke svému cíli nedojde, protože její vývoj je krutě přerušen. Mnohým nedopřáváme štěstí se narodit a uvidět světlo světa. Ptejme se sami sebe, zda pokládáme ještě život za štěstí, za radost, kterou chceme každému bez rozdílu dopřát?

Dnes přece slavíme narozeniny – narozeniny Ježíše Krista, Božího Syna, který se narodil i jako člověk. A každý z vás tyto narozeniny slaví, ať už se ve svém běžném životě ke Kristu hlásí nebo ne.

To, co vytváří krásu našich vánočních zvyků, je snaha v tyto dny prokazovat dobro a působit radost. A ptáme se, kde tato tradice začíná, kde má svůj počátek? Její kořeny jsou v oné noci, kdy nad Betlémem zaznělo radostné poselství – evangelium – dnes se vám narodil Spasitel! Byla to láska Boží, která nám dala jako svůj největší dar Syna, Krista.

Zvěstuji vám velikou radost! Ale umíme se skutečně tím pravým vánočním způsobem radovat? Tak, jako se radovali kdysi v dávných dobách chudí lidé, kteří kromě několika jablíček neměli, co by svým dětem dali, a přesto se všichni nad mísou s prosem a křížalami uměli radovat – prostě proto, že byli vánoce, že se Spasitel narodil, že všichni byli v lásce spojeni? Nepotřebujeme k dosažení radosti stále dražší a dražší dárky, které zanedlouho odložíme, nebo bledneme závistí, že tamti dostali víc? Nejsme v situaci lidí, kteří musí ve svém srdci stále znovu uměle živit radost a chuť k životu, protože zdroj radosti v našem srdci vyschl? Která rodina dnes dokázala na chvíli vypnout televizi a zazpívat si sama některou z koled, kterou ještě znají?

Pokud zdroj radosti v našem srdci vyschl, je to známkou toho, že v našem srdci vyschla víra, víra ve skutečnost, že Boží Syn přišel jako náš Zachránce a Osvoboditel. Osvoboditel od čeho? Od – nebojme se to říct – od hříchu. Od té skutečnosti, která staví stěny mezi nás lidi, protože postavila stěnu mezi nás a Boha. Je lidskou vlastností, že si nepřipouští své temné stránky, a ten, kdo si je snad připouští, těžce nese, že si s nimi neví rady. A právě v tom tkví podstata té vánoční radosti, že Kristus přišel, aby nás od toho všeho zlého, svazujícího, negativního osvobodil. Aby nám ukázal cestu ke světlu. V 1. čtení jsme přece slyšeli větu: „lid, který chodil ve tmě, vidí veliké světlo“.

Tma, to není ta noc tam venku, tma, to je ta noc v nás. Do této noci přišel Kristus se svým světlem. Aby ji ozářil a rozsvítil v ní světlo. Aby nám ukázal, že člověk není sám. Že s námi lidmi je Někdo velký, mocný a plný lásky. Někdo, kdo nás zná. Vždyť ta noc, to je neznalost Boha, to je život bez Něho. Tuto noc přišel Kristus prozářit vírou.

Dosud přežívá v lidských myslích, že víra v Boha je něco zastaralého a nemoderního. Avšak lidé skutečně moderní v Boha věří. I velcí vědci. Mnohé věda přivedla k Bohu: Max Planck, otec atomové fyziky, píše ve svém životopise: „v mém životě byla období, kdy jsem ztratil víru. Ale studium atomové fyziky mně přivedlo k poznání, že musí existovat nadsvětová inteligence. Věřím v osobního Boha.“

Co je to víra? Papež Jan XXIII. pravil: „víra je veselost, která pochází od Boha“. Slavného francouzského herce Louis de Funés se v jedné anketě kolem vánoc ptali: „co pro vás znamená Ježíš Kristus?“ A on odpověděl: „Ježíš Kristus byl zářným přítelem mého dětství, mého dospívání, mého mládí, a je stále zářným přítelem mého života rodinného i profesionálního“

Kristus – zářný přítel. Tak zní svědectví umělce, který dokázal rozesmát tolik lidí! Tato záře, která proniká dějiny, záře Kristovy osobnosti se rozsvítila této noci. Tuto záři nám připomínají nejen světla na našich vánočních stromcích, nejen světla v očích našich dětí, ale i touha našeho srdce po nejhlubším přátelství, bezpečí a jistotě. A toto světlo stále svítí. Kolik různých osobností se od té doby již vystřídalo na různých trůnech? A kdo na ně dnes vzpomene? V evangeliu byly některé ty osobnosti jmenovány. Mezi nimi císař Augustus, který se nazýval „božský“. A pokud se na něj vzpomene, tak jen v souvislosti, že za sčítání, které on nařídil, se narodil Kristus. Jinak by na něj nikdo již nevzpomněl, na nejmocnějšího muže své doby.

Položme si otázku: co znamená Kristus pro mě? Znamená pro mě Světlo mého života? Anebo si myslím, že to světlo nepotřebuji? Neklamu tím sebe sama? Necítím, že v mém srdci, je prázdný prostor, který není vyplněn, který může vyplnit jen On?

Přeji vám všem, abyste v Něm, v Kristu, ve Spasiteli, nalezli toho zářného přítele pro váš život. To je ten nejcennější vánoční dar, který vám mohu přát. A v tomto smyslu vám přeji vánoce plné Božího požehnání a radosti.