Vánoční doba - Půlnoční

Evangelní vyprávění, které jsme slyšeli, které je z pera evangelisty letošního roku, a které se čte každoročně vždy o půlnoční mši sv. Podává pravdivé líčení o událostech, které obklopovaly Narození Páně. Jsou to události prosté, a když je oprostíme od všech pozdějších vánočních příkras, kterými je přikrášlila lidová tvořivost, působí téměř syrovým dojmem. Je to vlastně dosti drsný příběh. Vypráví nám o mladé rodině v nouzi, která marně hledá přístřešek, až ho nakonec najde někde v chlévě. Nesmíme si však myslet, že to obyvatelé Betléma byli nějací bezcitní lidé, kteří vyhnali chudou rodinu do chléva. Tehdy lidé, kteří byli chudí, žili velmi primitivně a sdílet obydlí s dobytkem u té chudiny nebylo zas tak nic neobvyklého. Maria s Josefem získali tedy u dobrých lidí přístřeší přiměřené chudobě jejich a hostitelů. Ježíš, syn Boží, se nenarodil jako nějaký aristokrat, on potomek někdejšího krále, se narodil uprostřed chudiny. Přišli se mu poklonit ti nejchudší z chudých, pastýři, lidé, tehdy úplně na okraji společnosti. Co nám tím Pán Ježíš asi chce říci, nám bohatým lidem dnešní konsumní společnosti? Nám lidem, kteří patříme mezi 6% nejblahobytněji žijících lidí na naší planetě? Každý z nás nechť se nad tím zamyslí.

Ten příběh je sám o sobě dosti syrový. Lidová tvořivost jej zjemnila a obklopila věncem poezie, pastorel, koled, gospel songů. Jsou důležitou součástí naší kultury. A množstvím dalších příběhů a pohádek, které nějak, svým způsobem podtrhují a dokreslují duchovní význam této, poněkud drsné, dějinné události.

Jeden takový příběh bych vám chtěl povědět. Vypráví, že Panna Maria se po Narození Dítěte vydala shánět ovčí vlnu, aby utkala deku pro božské dítě. Navštívila stádo pasoucích se bílých ovcí. Sněhobílé ovce se družně pásly na louce, opodál od nich se smutně popásávala jedna, ostatními ovcemi viditelně opomíjená černá ovce. Panna Maria přistoupila k jednotlivým ovečkám a požádala o kousek vlny pro své dítě. Všechny radostně poskytly, oč byly požádány. Pak přistoupila k černé ovci: nedala bys i ty trochu vlny pro mé dítě. Ovce, ty bílé, začaly však rozhořčeně bučet: od ní nic neber, ta mezi nás nepatří, je černá, její vlna by všechno pokazila, všechno by zešedlo, kdybys ji přimíchala mezi naší bílou vlnu, všechno by se pokazilo. Maria však řekla: copak nevíte, že můj Syn přišel na svět také pro ty černé ovce? A obrátila se k ní a řekla: dáš i ty mně trochu své černé vlny? A s jakou radostí a ochotou ta černá ovce věnovala velký chomáč černé vlny, nedbajíc protestujícího blekotání zbylého stáda.

A Panna Maria utkala deku. A přinesla ji ovcím ukázat. Všechny byly překvapeny krásou toho díla: sněhobílá deka, s krásnými, černými okraji, uprostřed v krásné černé barvě vytkaná hvězda. Ta je krásná, žasly. Dobře, že ti ta černá dala svou vlnu. Když Panna Maria odcházela, ohlédla se a spatřila, jak se ovce družně spolu pasou a černá uprostřed mezi nimi.

Možná, že se i my někdy cítíme, jako taková ta černá ovce. Snad se i nás zmocňuje pocit, jsme tou černou ovcí, která do toho stáda vůbec nepatří. Snad se někoho z vás zmocňuje pocit, že jste se během svého života příliš vzdálili, odcizili, a že už není cesty zpět. Že tam, mezi ty „svaté“, tak nás křesťany někdy nazývají, nepatříte. A možná, že do toho stáda ani patřit nechcete. Že v nás spatřujete ty ovce, které si zakládají na tom, že jsou bílé, sněhobílé a úkosem hledí na tu černou, která přece mezi ně nepatří. A všichni, ať už se pokládáme za černé nebo bílé, přehlížíme, že jsme především Kristovou ovcí, že Kristus přišel pro nás, a narodil se v chlévě. Že nás bere takové, jací jsme, že není ten, kdo něco nejprve vyžaduje a pak teprve dává, že On je ten, kdo především dává, a po nás chce, abychom jeho dary přijali. A že všichni jsme dnes zváni, ať už jsme bílí nebo černí, abychom přišli a poklonili se Božskému Dítěti. Papež Sv Lev Veliký před 1500 lety o dnešní noci pravil:

„Nejmilejší, náš Spasitel se dnes narodil. Radujme se! Nikdo ať není vyloučen z účasti na tomto nadšení, všichni mají důvod k radosti; neboť náš Pán a spasitel přišel, aby všechny vysvobodil. Nechť plesá svatý, blíží se k vítězství, nechť se raduje hříšník a pohan, nabízí se jim milost, jsou voláni k životu“.

Pán má každému z nás co dát. Lidé se Ho straní, protože se bojí. Svatý otec nám neúnavně připomíná: Pán vám nic nevezme. Pokud vám něco vezme, jen to, co nám škodí. Nedávno jsem sledoval rozhovor s jedním starým filozofem /Robertem Spaemanem/. Na otázku, co mu Ježíš v životě dal, odpověděl prostě: všechno.

Pán nám dá všechno. Jistě, nedá nám peníze, bohatství. Ale to není všechno. To není to všechno, co nás lidi dělá lidmi. To, co nás činí lidmi, je to, co je v nás. V srdci. Spisovatel Exupéry v pohádce Malý princ říká: „správně lze viděl jen srdcem“. A staré římské přísloví praví: „kde je srdce, tam je oko.“ Jedině srdce vidí správně. Člověk se dívá tak, jak vidí jeho srdce. Je-li srdce plné zloby, chamtivosti a závisti, člověk vidí kolem sebe jen zlobu, důvody závidět a nenávidět.

Pán nám dá dobré srdce. Vnitřně nás promění. On nás může učinit ušlechtilými lidmi. On nás může vnitřně uzdravit: zbavit nás zloby, závisti, nespokojenosti, rozervanosti, nepřátelství. Proč se nám někdy zdá, že žijeme ve společnosti, kde nikdo druhému není přítelem, kde se lidé nesetkávají na základě vzájemné blahovůle. Protože žijeme ve společnosti, ze které jsme vypudili Krista.

Pán nám dá všechno. Učiní nás lidmi, dokonce Božími dětmi. Učiní nás přáteli, přáteli Božími, přáteli všech lidí. Ano, to je to všechno. A co mu dáme my? Co mu můžeme dát, když máme jen tu černou vlnu naší lidské slabosti, našich hříchů. I tu mu můžeme dát. I on z toho dokáže utkat něco krásného. Vzpomeňme na apoštola Pavla, který byl kdysi nepřítelem a pronásledovatelem církve. Z jeho hříšnosti se stala svatost. Čím víc hřešil, tím víc potom pro Krista pracoval, tím víc mu sloužil. Pán dokáže i naše hříchy proměnit.

Nebojme se přicházet k Pánu. Nic hodnotného nám nevezme, o nic nepřijdeme, ale všechno nám dá.

Přeji vám, aby setkání s Pánem o vánočních svátcích se pro vás stalo podnětem k radostnějšímu a plnějšímu prožívání vašeho života.