Problém okultismu a parapsychologie

Okultismus se zabývá mimořádnými  a tajemnými jevy, parapsychologie se zabývá psychickými jevy, které jsou za hranicemi běžné psychologie. Tyto jevy třídí do různých kategorií: jevy parapsychické – týkají se poznání, parafyzické – týkají se fyzické činnosti. Uvádí jako parapsychické jevy např. telepatii – poznání současných, vzdálených nebo běžnými prostředky nepoznatelných jevů /poznání na dálku/, psychometrii – poznání minulých událostí, předvídání – poznání budoucích událostí, telekinesi - pohybování předměty, bez fyzického kontaktu,  apporty – přesunutí předmětů na jiné místo, aniž by předmět překonal vzdálenost mezi oběma místy. Tyto jevy se v parapsychologické literatuře označují souhrnně řeckým písmenem symbol 89 \f "Symbol" \s 12. Dochází k nim většinou v souvislosti s osobou, která je vybavena patřičnými schopnostmi. Pokud se jedná o osobu ve stavu transu, nazývá se medium. Směr nazývaný medianismus vysvětluje paranormální jevy za pomoci teorie spojení s „oním světem„; spiritismus je vysvětluje spojením s dušemi zemřelých. 

Ve vztahu k těmto různorodým jevům je na místě rozumná opatrnost, která se varuje ukvapených závěrů, nekritického přístupu a důvěřivosti na jedné straně a vytváření moderních čarodějů na straně druhé. Morální hodnocení těchto jevů stojí před otázkou: zda se jedná o použití nezpůsobilých prostředků, o implicitní magii, či o použití přirozených, dosud neprobádaných sil, či mimořádných psychických schopností?

Parapsychické jevy vskutku v sobě skrývají nebezpečí: člověk poznává, že existují skutečnosti, které se vymykají našemu vědění, na druhé straně člověk jimi nemusí dojít k Bohu. „Paranatura„ může uzavřít cestu k „supranatura„. Pokud člověk usiluje o kontakt s osobními bytostmi, v jeho jednání se vyskytuje prvek dialogu, jedná se o věštění nebo magii, které jsou Písmem zavrženy /Deut 18, 10 – 12; Ex 22, 17; Lev 19,9, 26 – 28; Num 23,23; 2Král 16,3; 2Mak 12,40; Moudr 12,4; 17, 7- 9/. Pokud se jedná o jevy, které se zabývají dosud neprozkoumanou přírodní skutečností /bioplasma/ platí o nich podobné zásady jako výše uvedené týkající se magnetismu.

Přírodní léčitel jedná nezávadně, pokud se snaží svých osobních schopností užívat k dobru bližních, nenavazuje kontakt s neznámými bytostmi, nezneužívá důvěry svých klientů k osobnímu obohacování, neodvádí pacienty od klasické medicíny, ale snaží se s klasickou medicínou spolupracovat.