Přísaha

Přísaha /iuramentum, iusiurandum/ je vzývání jména Božího na svědectví pravdy /kán. 1199 CIC/. Přísaha se dělí na:

A/ potvrzující /iuramentum assertorium/, jíž člověk slavnostně potvrzuje určitou výpověď

B/ příslibnou  /iuramentum  promissorium/, jíž se člověk zavazuje, že něco učiní nebo opomene. 

Kdo přísahá, vědomě se staví před Boha, mimořádným způsobem se mu podřizuje, dává svému tvrzení nebo svému příslibu zvláštní váhu, neboť za svého svědka uvádí samotného Boha. Přísaha proto vyjadřuje vyznání Boha, je tedy určitou formou úcty vůči Bohu. Nenáboženská přísaha není přísahou ve vlastním slova smyslu, je pouze zesíleným tvrzením. Náboženskost přísahy má však různé stupně: výslovná přísaha má svůj základ ve výslovné víře v Boha, nevýslovně náboženská přísaha spočívá ve vědomí o absolutně závazných mravních normách, jimiž se člověk cítí vázán, implicitně tím vyznává svou zavázanost Absolutnu.

Aby přísaha byla platná je potřebný úmysl přísahat a vnější projev tohoto úmyslu. Kdo přísahu pouze simuluje, koná iuramentum fictum, předstíranou přísahu, těžce tím hřeší, v případě příslibné přísahy je povinen závazek splnit. Vnější vyjádření přísahy se děje slovy, úkonem  - položením ruky na kříž, evangelium apod. Za přísahu nelze pokládat pouhé tvrzení typu „bůh to ví, jako že je Bůh nade mnou, na mou víru „ apod.  Taková tvrzení, jsou.li nepravdivá jsou však projevem hluboké neúcty vůči Bohu.