Prenatální diagnóza

„Je třeba věnovat zvláštní úvahu morálnímu hodnocení způsobů prenatálních výzkumů, které umožňují včas korigovat případné vady u ještě nenarozeného dítěte. Protože sama podstata těchto  výzkumů je komplikovaná, také toto hodnocení musí být jemnější a citlivější. Pokud neuvádějí samotné dítě do příliš velkého nebezpečí a směřují k tomu ,aby se připravila včasná léčba nebo aby dítě mohlo být přijato s klidným vědomím, jsou takové postupy a techniky z morálního hlediska správné. Avšak možnosti léčby před narozením jsou dnes ještě omezené a často se stává, že tyto léčebné postupy slouží jistému eugenickému názoru nebo způsobu myšlení, které používá potrat jako prostředek selekce, jímž je možné zabránit narození plodů, zasažených nějakými deformacemi. 

Tento způsob myšlení je hanebný a v nejvyšší míře odsouzeníhodný, protože se odvažuje poměřovat užitečnost lidského života nějakým měřítkem „normálnosti„ a tělesným zdravím, čímž zároveň otevírá cestu k uzákonění infaticidy a euthanasie„ /EV 63/.

Z uvedeného textu vyplývá, že prenatální diagnóza je vždy nemorální, když představuje vážné riziko pro život a zdraví dítěte, nebo když je potrat zvažován jako možná alternativa. Proto není přípustné nutit těhotné ženy k prenatální diagnóze a lékař není zavázán tuto diagnózu provádět, mimo  případy nutného léčení plodu a matky.