Přemrštěný a falešný kult

Přemrštěný kult /superstitio cultus superflui/ spočívá v přeceňování vnější stránky obřadů, počtu modliteb a banálních okolností, spočívá také v užívání nepovolených obřadů v liturgii. Specifickou formou této pověry je přílišné ulpění na jisté liturgické formě, které se projevuje neposlušností církevní autoritě. Do této oblasti je možno zahrnout i konání různých pobožností, jejichž předmět je nesprávný, teologicky a věroučně nevhodný /kající Srdce Ježíšovo apod./, veřejná úcta různých církví neuznaných soukromých zjevení.

Náboženský fanatismus /fanum – svaté místo/ se projevuje zaslepenou horlivostí a nenávistí vůči osobám jiného přesvědčení. Bigotnost /bigot – franc. příliš zbožný/ je přepjatá zbožnost, ulpění na vnější obřadnosti a emocích.

Falešný kult /superstitio cultus falsi/ spočívá v užívání nesprávných obřadů, falešných ostatků, veřejná úcta církví odmítnutých soukromých zjevení, porušení podstatných prvků při udělování svátostí /materie a formy/, udělování svátostí podvodným způsobem – někým kdo se vydává za kněze apod. do této oblasti spadají např. „řetězové modlitby„, banální obřady, kdy se účinek modlitby očekává od jejich počtu, seřazení apod.

„Pověra je úchylka náboženského cítění a úkonů, které člověku ukládá. Může také zasahovat do kultu, který vźdáváme pravému Bohu, např. když se jistým, jinak oprávněným a nutným úkonům přikládá důležitost nějakým způsobem kouzelná. Přikládat účinnost pouze hmotné stránce modliteb nebo svátostným znamením bez ohledu na vnitřní postoje, které vyžadují, znamená upadat do pověry„ /KKC 2111/.