Povinnosti vůči vlasti a církvi

Vlast je širší a hlubší pojem než stát a národ. Zahrnuje v sobě aspekt geografický, územní, kulturní, osudový. Vlast je tvořena jednotlivci, rodinami ale i národy kteří obývají určité území, sdílí společné kulturní dědictví a společný historický osud.

Patriotismus /láska k vlasti/ a nacionalismus /přehnané zdůraznění národnostního aspektu/ se často střetávají, zvláště jestliže vzniká antagonistický vztah mezi  národy obývajícími společnou vlast. Patriotismus pomáhá překonávat rozdílnosti mezi národnostními a náboženskými skupinami společným úsilím o dobro společné vlasti, nacionalismus toto úsilí sobeckým způsobem maří. Zrada vlasti spočívá v upřednostnění vlastních zájmů nebo zájmů skupiny před zájmy společné vlasti.

Církev je duchovní vlastí věřících. Církev je matkou /LG 6/, je zároveň duchovním společenstvím, tradentem Božího zjevení a putujícím Božím lidem. Požadavek „sentire cum Ecclesia„ vyjadřuje nutnost cítit s církví, cítit co cítí církev. Vyžaduje úctu, poslušnost a lásku  vůči papeži a biskupům. Věřící mají církevním představeným prokazovat hlubokou důvěru. „Laici jako všichni věřící křesťané at´ přijímají ochotně a s křesťanskou poslušností to, co stanoví duchovní pastýři jako Kristovi zástupci, jako učitelé a vedoucí církve„ ./LG 37„... aby se posílil duch jednoty, aby celý apoštolát církve prozařovala bratrská láska, dosahovalo se společných cílů a předcházelo zhoubné řevnivosti, vyžaduje se vzájemná úcta mezi všemi formami apoštolátu v církvi a jejich přiměřená koordinace, ovšem při zachování jejich osobitého charakteru„. /AA 23/.

Povinnost věřících je postarat se o obživu a svých duchovních /1 Kor 9,13 - 14; Mat
10, 8 - 10/. Tuto povinnost plní věřící různými způsoby- mešními stipendii, štolovými poplatky, placením církevní daně. Důležitá je především osobní angažovanost věřících, jejich osobní zájem o potřeby církve, jejich pomoc v dílech apoštolátu a zabezpečení hmotných dober.