Povinnost modlitby

Modlitba je teploměrem naší nadpřirozené lásky v duši. Nikde není předepsáno kdy se má člověk modlit. Modlit se ráno a večer je vhodným a zbožným zvykem, samo o sobě však není hříchem ranní nebo večerní modlitbu z rozumného důvodu opomenout. Jestliže však člověk tento zvyk habituálně opomíjí, dá se předpokládat, že se projevuje duchovní lenost. Těžce by hřešil, kdo by se dlouhodobě nemodlil vůbec. Pokud se však křesťan účastní nedělní mše sv. a modlí se při ní, nehřeší těžkým hříchem opomíjením modlitby, nelze se však spokojovat s minimem.

Závaznou je modlitba především tehdy, jestliže člověk musí bojovat s pokušením, když je třeba povstat z hříchu, když láska k bližnímu činí nutnou přímluvnou modlitbu. Když se člověk účastní veřejných modliteb.

Kanonická povinnost Denní modlitby církve zavazuje kněze a jáhny, kteří směřují ke kněžství: „kněží a jáhni usilující o kněžství jsou povinni každý den konat Denní modlitbu církve z vlastních a schválených liturgických knih, trvalí jáhnové konají část z ní, stanovenou biskupskou konferencí /CIC kán.. 276,3/.

Při modlitbě officia /povinné modlitby/ platí tato pravidla:

valet officium pro officio - kdo se omylem pomodlil modlitba z jiného dne či svátku, zaměnil žalmy apod., není zavázán se znovu modlit správné modlitby.

Error corigitur, ubi deprehenditur - kdo si při modlitbě uvědomí, že se modlí nepříslušné modlitby, pokračuje v modlitbě příslušnými texty, tam kde si uvědomil svůj omyl.

Od kanonické povinnosti osvobozuje velká fyzická obtíž - nemoc, únava, nedostatek spánku, dále mravní obtíž - povinnosti, které jsou neodkladné - nutná pomoc bližní, náročnější liturgické a pastorační akce. Kněz by měl pomodlit alespoň ranní a večerní chvály /Všeobecné pokyny k Denní modlitbě církve č. 29 - „náležitou péči ať věnují především těm částem, které jsou jakoby základem celé denní modlitby církve, tj. ranním chválám a nešporám; tyto části není dovoleno vynechat, leda z vážné příčiny.„/Všeobecné pokyny k Denní modlitbě církve č. 29/