Potrat /abortus/

„Lidský život je posvátný, protože od samotného svého počátku vyžaduje stvořitelskou činnost Boží a vždy je zvláštním vztahem spojen se Stvořitelem, svým jediným cílem. Pouze Bůh je Pánem života, a to od jeho počátku až do jeho konce: nikdo, za žádných okolností, si nemůže osobovat právo způsobit přímo smrt nevinnému lidskému stvoření„ /DV intr. 5/.

„Od okamžiku, kdy je vajíčko oplodněno, počíná nový život, který není ani životem otce, ani životem matky, nýbrž životem nového živého člověka, který se vyvíjí sám pro sebe. Nikdo se nestal člověkem, kdyby jím nebyl už v tomto okamžiku. Moderní genetická věda to potvrzuje cennými důkazy. Ukázala, že již od prvního okamžiku je stanoven program toho, čím bude tato bytost, totiž člověkem, a tento člověk jako jednotlivec má již jasné určeny své charakteristické rysy. Již od oplodnění začala historie. /DV I,E/.

„Cesta k smrti pak je tato...nesmilovávají se nad chudákem, nepomáhají utrápenému, neuznávají svého Tvůrce, zabíjejí děti a potratem ničí Boží stvoření„ /Didaché 1,1/

„Mezi všemi zločiny, které může člověk páchat proti životu, má právě úmyslný potrat zvláštní, znaky, které z něho činí přestoupení zvláště závažné a opovrženíhodné. Druhý vatikánský koncil ho spolu s vraždou nazývá „hanebným zločinem„.

„ V případě potratu se dnes setkáváme s jakýmsi dvojznačným vyjadřováním, jako je např. „přerušení těhotenství„ , které směřuje k tomu, aby se skryla pravdivá podstata věci a ve vědomí lidí umenšila její závažnost. Již tento způsob vyjadřování je zároveň znamením znepokojeného svědomí. a přece žádné slovo nemůže změnit pravdu o věci: úmyslný potrat, jakkoliv provedený, je vědomé a dobrovolné přímé zabití člověka v prvních okamžicích jeho života, v období mezi početím a narozením„. /EV 58/.

 „Proto i my z moci  autority, která byla od Krista přenesena  na Petra a jeho nástupce, ve společenství  s biskupy , kteří často potrat odsoudili,...vyhlašujeme, že úmyslný potrat, ať již je sám cílem nebo pouze prostředkem, je vždy závažným morálním přestupkem, neboť představuje záměrné zabití nevinného člověka.  Tato nauka se opírá o přirozený Boží zákon, dále o psané Boží slovo, je předávána církevní tradicí a hlásána  všeobecným učitelským úřadem církve.„ /EV 62/.

Prof.  Báchner praví :...tak jako dítě  po narození není budoucím dospělým člověkem ,ale plným člověkem v životní formě dítěte, stejně tak embryo není budoucím dítětem, ale celým člověkem v životní formě embryonálního člověka„.[7]

Prof. E. Blechsmidt praví: „člověk se nestává člověkem , ale je člověkem. Nevyvíjí se k tomu, aby se stal člověkem, ale vyvíjí se jako člověk. Podstata člověka je v jeho personalitě, které nemůže být nic přidáno. Je vždy dokonalým člověkem v tom smyslu, že je vždy celým člověkem, že existuje jako člověk , i když dosud není zcela funkční. Neexistuje totiž žádná poloviční osoba nebo procentuální individualita.„[8]

Vývoj od početí až po smrt se vyznačuje naprostou biologickou kontinuitou, nedochází zde k žádné diskontinuitě, která by odůvodňoval domněnku vzniku něčeho podstatně nového, co dosud nebylo zárodečně dáno. Nedovolenost potratu v raném stadiu takzv. miniinterrupce, bývá zpochybňována tvrzením, že ve stadiu zygoty může dojít ke vzniku jednovaječných dvojčat, není prý proto možné hovořit o individuální existenci. Jestliže však někdo zárodku ve stadiu zygoty upírá lidskou existenci , musí toto tvrzení nepochybně dokázat, to však není na základě embryologie možné. Je proto nutné i zde předpokládat možnost existence již lidské osoby, a proto je nedovolená každá činnost, která by mohla ohrozit byť potenciálního lidského jedince. Tam, kde jde o lidský život není možno se spokojit s pravděpodobností, ale je nezbytná jistota.

„Někteří se pokoušejí ospravedlnit potrat a tvrdí, že počatý plod až do určité doby nemůže být považován za lidskou osobu. Ve skutečnosti však jakmile vajíčko bylo oplodněno  již počal život...také současná genetika ...dokazuje , že již od prvního okamžiku je zde pevná struktura neboli genetický program tohoto živého tvora: je to člověk , jedinečný člověk , vybavený již všemi svými zvláštnostmi a vlastnostmi. Od samotného početí začíná podivuhodný běh každého lidského života, jehož jednotlivé možnosti i schopnosti potřebují čas, aby byly správně uspořádány a připraveny k činnosti. Ačkoliv přítomnost rozumné duše nemůže být potvrzena žádným experimentálním důkazem, vlastní výsledky vědeckého bádání o lidském embryu poskytují cenné poznatky, z nichž lze rozumově rozeznat, že je již přítomna lidśká osoba, a to od první známky života „ proč by tedy živoucí lidská bytost neměla být také osobou?„/EV 60/.

Zákaz potratu je dán přirozeným zákonem: důstojnost člověka a jeho právo na život jsou nedělitelné, nelze jej někomu přiřknout a druhému upřít, aniž by se popřela lidská důstojnost jako taková. Potratem se existence jednoho člověka zcela podřizuje zájmům druhého člověka, to je však v rozporu se zásadou, že člověk nikdy nemůže být pokládán za prostředek pro cíle druhých, ani v positivním ani v negativním smyslu, že by člověk mohl být hodnocen podle své užitečnosti nebo neužitečnosti pro druhé. Potrat je usmrcením člověka, který je hodnocen jako neužitečný, protože stojí v cestě plánům jiných lidí. Toto pohrdání člověkem v jednom  stadiu jeho existence se snadno rozšíří na osoby v jiných životních situacích.

Potrat je trestán církevními tresty. „Kdo provedl a nechal si provést dokonaný potrat, upadl do exkomunikace nastupující bez rozhodnutí představeného„ /can 1398 CIC/. K tomuto can. Se vztahují i normy can 1329 , § 1: „ Trestem postihujícím bez rozhodnutí představeného, připojeným k zločinu, jsou  postihováni spolupachatelé, kteří nejsou jmenováni v zákoně nebo příkaze, jestliže bez jejich činnosti by nebyl zločin spáchán  a trest je takové povahy , že je také může postihnout; v ostatních případech mohou být stiženi tresty účinnými až po odsuzujícím rozhodnutí.„ Tento trest se proto vztahuje na všechny positivní spolupachatele, na matku /vyjma vynuceného potratu - Čína!!/, především lékař který jej vykonává, kdo k potratu nutí nebo účinně radí. Dále je spáchání potratu postihováno trestem iregularity podle can 1041 CIC. Papežská komise pro výklad kodexu z 23. 5. 1988 podala vysvětlení k termínu abortus - abortus není jen vyhnáním plodu, ale také usmrcení plodu, jakýmkoliv způsobem a v kteroukoliv dobu počínaje početím - jinými slovy každé ukončení těhotenství v době mezi početím a narozením, tedy i embryotomie, feticidium a použití postkoitálních tablet.