Poslání státu

Stát v Písmu sv.

Ve SZ se stále prosazuje myšlenka, že lid je vlastnictvím Božím, a On řídí jeho dějiny, politická obec však není božskou skutečností, ale lidskou záležitostí. Zavedení královské moci neslo sebou různá nebezpečí, které prorok Samuel  a další proroci rozpoznávali a před nimiž varovali. Židovský král nebyl králem-bohem, ani králem-knězem. Již ve SZ dochází k oddělení státní a sakrální  oblasti

NZ. Ježíš nepředkládá systematickou nauku, která by se týkala státu. Vyjadřuje se k problému placení daní římskému císaři /Mat 22,13-17; Mk 12,13-17; Lk 20,20-26/.  Jeho výpověď se vyjadřuje ke vztahu s politickou mocí: tato moc pokud pokojně vládne má právo na vybírání daní.Důraz je však kladen na požadavek dávat Bohu co mu patří. Boží svrchovaná moc přesahuje jakoukoliv politickou moc.

U apoštola Pavla se setkáváme s positivním vztahem k politické moci /Řím 13, 1-7/. V tomto textu apoštol neargumentuje přirozeným právem, ale stojí pevně na půdě starozákonní víry, že Bůh používá stání moci k vykonávání svých záměrů, i pohanský stát je neuvědomělým sluhou Božím. Podobně positivně založený text nacházíme u apoštola Petra /1Pert 2,13-17/ a v listě Timotejovi /1Tim 2,1-4/

Janova Apokalypsa vychází ze situace zbožštění císařské moci. Křesťan je povinen tato zbožštění odmítnout. Moc, která se staví na místo Boží je démonická /Zjev 13/.