Orgánová transplantace

A/ z dosud živého dárce. Člověk může z lásky darovat jeden ze svých párových orgánů nemocnému, který jej nutně potřebuje, za předpokladu, že toto rozhodnutí je ze strany dárce naprosto svobodné a neděle se z komerčních důvodů. 

Ze strany příjemce je eticky žádoucí, aby s přijetím orgánů vědomě souhlasil. Nebylo by přípustné transplantovat orgány, které jsou nositeli identity /části mozku, pohlavní orgány/

B/ z nebožtíka je transplantace přípustná, když je lékařsky jisté, že nastala smrt a dárce transplantaci positivně nezakázal. V případě, že postoj zemřelého dárce není znám, stačí souhlas pozůstalých.

„Je třeba prohlásit , že používání lidských embryí a plodů jako předmětů vědeckého zkoumání je zločinným porušením jejich důstojnosti jakožto lidí, kteří mají právo na stejnou úctu, jaká náleží každému již narozenému dítěti a každé lidské osobě.

Stejné morální odsouzení zasluhuje i používání lidských embryí a plodů jako „biologického materiálů„ - „vyrobeného„ záměrně s tímto cílem oplodněním ve zkumavce - a používaného jako zdroj orgánů a tkání pro transplantace při léčení některých chorob. Zabití nevinných lidských stvoření, třebas ku prospěchu někoho druhého je opravdu věc naprosto nepřijatelná /EV 62/.