Obsah a rozsah církevního přikázání
V dřívějším pojetí se mělo za to, že věřící splní svou povinnou účast na nedělní mši sv. především účastí na bohoslužbě oběti. II. vatikánský koncil zdůraznil, že bohoslužba slova a bohoslužba oběti tvoří celek a proto účast na mši musí zahrnovat i bohoslužbu slova. /SC 56/[19]. Jestliže někdo opomene účast na určité části mše míra zavinění je dána smýšlením, nedbalostí jedince. Protože se jedná o církevní přikázání, zavazuje po ukončení sedmého roku /kán. 11 CIC/.
Církevní přikázání vyžaduje fyzickou přítomnost na mši. Pro splnění přikázání není proto dostačující sledování přenosu pomocí elektronických medií. Požadavek fyzické účasti má své hluboké důvody: Kristus se nám svým Vtělením stal i fyzickým způsobem blízkým, a to především v eucharistii. Mše je dále kultem církevního společenství, které se uskutečňuje také fyzickým, viditelným způsobem. Fyzicky je přítomen, kdo se nachází v prostoru v kterém je slavena mše – v kapli, v kostele, v místnosti, na volném prostranství, před otevřenými dveřmi kostela atp. Je však třeba klást důraz především na vnitřní účast. Minimální vnitřní účast je dána tehdy, pokud člověk má alespoň virtuální úmysl účastnit se mše a je přítomen s určitou pozorností, nekoná jinou činnost, která by s pozorností vůči posvátnému dění byla neslučitelná. II. vatikánský koncil ovšem doporučuje činnou účast na liturgii /actuosa participatio/, která je nejpřiměřenější formou účasti /SC 14,48/.
Povinnost sváteční mše je možno splnit jež v předvečer svátečního dne /kán. 1248/. Křesťan, který ví, že ve sváteční den nebude mít možnost účastnit se mše, není striktně zavázán účastnit se mše v předvečer, i když je ve farnosti sloužena. Věřící sice nejsou povinni účastnit se mše v předvečer, tato možnost je jim však nabízena a křesťan, který žije liturgií ji rád využije. Účast na večerní mši svaté ve sváteční den je však závazná, pokud se věřící mše neúčastnil mše v předvečer nebo v jinou denní hodinu. Povinnost účasti na sváteční mši splní věřící účastí na kterékoliv mši sloužené v předvečer nebo ve vlastní sváteční den – tedy i účastí na pohřební, svatební nebo jiné mše sloužené v předvečer i když není sloužena podle formuláře následujícího dne. Je však pastoračně a liturgicky vhodné, aby večerní mše předcházející svátek, byly slouženy pokud možno s liturgickými texty následujícího dne.
„Jestliže z důvodu nedostatku duchovních nebo z jiného závažného důvodu není možná účast na mši, velmi se doporučuje, aby se věřící zúčastnili bohoslužby slovy, jestliže ses koná podle předpisů diecézního biskupa ve farním kostele nebo na jiném posvátném místě. Nebo aby se věnovali po náležitou dobu modlitbě, bud´ sami, nebo v rodině, nebo ve společenství rodin /kán. 1248 CIV, § 2/.
K tomuto kánonu je třeba uvést vysvětlující text z Instrukce k jednotlivým otázkám spolupráce laiků ve službě kněží, vydané 15.8. 1997 „in forma specifica„ aprobovaná papežem Janem Pavle II. 13.8. 1997, čl.. 7 :
„Protože chybí kněží a jáhni se na mnohých místech konají nedělní bohoslužby pod vedením laiků. Tato cenná a delikátní služba je splněna v souladu s duchem a zvláštními předpisy, které za tímto účelem vydala příslušná církevní autorita. Aby laici mohli uvedené bohoslužby vést, musí mít speciální pověření biskupa, který se postará, aby byly vydány odpovídající směrnice týkající se místa, trvání, podmínek a odpovědného kněze.
Takové bohoslužby, jejichž texty musí být aprobovány příslušnou církevní autoritou, představují vždy jen dočasná řešení. Je zakázáno do jejich struktury včlenit prvky obětní liturgie, především „eucharistickou modlitbu„, která nesmí být přednášena ani v narativní formě, aby mezi věřícími nedošlo k omylům. Za tímto účelem musí být vždy účastníkům těchto bohoslužeb vysvětleno, že tyto bohoslužby nenahrazují eucharistickou oběť a že nedělní přikázání je splněno pouze slavením mše sv. V případech, kdy vzdálenost a fyzické podmínky umožňují účast na nedělní bohoslužbě, mají být věřící povzbuzeni a podpořeni, aby přikázání splnili„.[20]
Tímto textem je poopraven rozšířený mylný názor, že bohoslužba slova představuje rovnocennou alternativu ke mši. Je přípustná pouze pro ty případy, kdy věřící nemohou z různých důvodů splnit povinnou účast na mši. V těchto případech se účast na bohoslužbě slova doporučuje, neukládá se však jako povinnost.