Objekt rozumnosti

Činnost rozumnosti se týká situací, které jsou originální, často komplikované, spletité, v kterých dochází ke střetu různých mravních požadavků. Jedná se o situace, na které dosud žádný moralista nevypracoval žádný návod. Je vůči neposlušnému dítěti třeba použít přísnosti nebo mírnosti, výprask nebo pohlazení? Odpověď poskytuje rozumnost, která těží z minulých zkušeností, z okolností /z psychických dispozic dítěte, ze vztahů, apod./

Materiálním objektem rozumnosti jsou konkrétní úkony, které je třeba vykonat v dané situaci. Formálním objektem je hledisko, ze kterého je třeba přistupovat k těmto úkonům. Toto hledisko /propter quod/ je jejich praktická pravdivost a správnost, která spočívá v shodě s vůlí, která je zaměřena k objektivnímu, t.j. pravému dobru. Prostředek je vnitřně nesprávný a tudíž nepravdivý, když se sice odnáší k cíli dobrému, ale sám v sobě je vnitřně špatný. Vůle, která se pro takový prostředek rozhodne se nestává dobrou, že je snad zaměřena k dobrému cíli, stává se mravně zlou, protože se rozhodla pro mravně špatný prostředek.[1] Rozumnost proto odděluje od sebe prostředky vhodné od nevhodných a nesprávných.

Je proto třeba odmítnout názor, že jestliže cíl jednání je dobrý, je možno použít prostředků sice nesprávných, zakázaných, jestliže je jejich nesprávnost vyvážena zamýšleným dobrem nebo zlem, které by mělo být odvráceno. Není dovoleno dopustit se ani lehkého hříchu, aby se zabránilo hříchu těžkému. Jiný případ je však situace, ve které podle principu dvojího účinku se volí prostředek sám v sobě dobrý nebo alespoň nelišný, aby se dosáhlo vyššího nebo nezbytného dobra a pouze se připouští vedlejší škodlivý účinek.

Úkolem rozumnosti je také při volbě prostředků nalézt „správný střed„ mezi dvěma extrémy - mezi výstřelkem, přehnáním a mezi nedostatkem, defektem. Proti jednotlivým ctnostem se lze totiž provinit dvěma způsoby: per excessum - výstřelkem - ctnost se přežene nezdravým způsobem, nebo per defectum -nedostatkem, úkol ctnosti není splněn. Např. proti spravedlnosti se lze provinit výstřelkem farizejské rigidnosti, nebo nedostatkem spravedlnosti. Rozumnost nachází střed - „rozumový střed„ - medium rationis.