Oběť /sacrificium/

Nejvyšším úkonem latriae je obět´. Obětní úkony, tj. oddělení darů přírody k uctění Nejvyšší bytosti se vyskytují i u primitivních civilizací.

Ve SZ se vyskytovaly oběti krvavé, nekrvavé, celopaĺy a oběti smírné. Krev znamenaly život, prolití krve vydání života a vůli k pokání. Krev byla rovněž symbolem uzavření Smlouvy. Kristova obět´na Kalvárii má charakter oběti trvalé a smírné.

Podstatu oběti vyjadřuje sv. Tomáš Akvinský slovy: „Obětí ve vlastním slova smyslu je, když věci , které podáváme Bohu, jsou předmětem činnosti, jako bylo usmrcování zvířat, nebo lámání, pojídání nebo žehnání chleba.„ /S th IIa IIae, q. 84, a. 1/. Tuto skutečnost vyjadřuje i výraz „sacrificium„ - konat něco posvátného /sacrum   facere/.

Obět´je posvátný obřad, vyhrazený Bohu, obětní dar vstupuje sám do obřadu, který je obětí, čili posvátnou činností. Obět´je darování neboli symbolické nabídnutí. Svůj význam dostává na základě dohody, ustanovení božského nebo lidského.

Kristova obět´na kříži se stala bytostním obřadem Nové úmluvy. Při ní je Kristus obětí a knězem podávajícím obět´v jedné osobě. Svátostná obět´ , která byla ustanovena při Poslední večeři je jejím svátostným zpřítomněním.

Cílem oběti je nás spojit s Bohem, dosáhnout Jeho odpuštění a milosti, projevit svou lásku k němu: takové úmysly oživují ctnost bohopocty. Kristova obět´tohoto cíle dosáhla nejvyšším způsobem.