Nespravedlivé poškození a povinnost náhrady

Nespravedlivé poškození bližního je spojeno bud´ s teologickou vinou - tj. bylo vykonáno úmyslně, zlovolně, je hříchem, nebo je spojeno s vinou právní - nebyl zde úmysl bližního poškodit, jednalo se o zanedbání povinné péče, o neopatrnost apod. 

Teologická vina působí, že škůdce je povinen ve svědomí samovolně, tj. bez vyzvání poskytnout náhradu. Kdo způsobil vážnou škodu, spojenou s těžkým hříchem je povinen náhradou sub gravi. Kdo způsobil větší škodu než zamýšlel je povinen sub gravi nahradit tu škodu, kterou způsobit zamýšlel, je však vhodné, aby samovolně nahradil i tu škodu, která bez jeho úmyslu skutečně vznikla.

Kdo způsobil škodu s právní vinou, není povinen k samovolné náhradě, /i když se velmi doporučuje/ je však povinen se podřídit výroku soudce.

Platí proto heslovitě tato rovnice:

a/ iniusta damnificatio cum culpa theologica  -  restitutio ante sententiam iudicis

b/ iniusta damnificatio sine culpa theologica  -  restitutio post sententiam iudicis

Kdo se dopustil vraždy, znásilnění poškození zdraví, je ve svědomí povinen nahradit všechny škody, které jsou důsledkem této činnosti, je povinen nahradit společenskou škodu, obživu rodině, pozůstalým, poskytnout plnou obživu potomku, který byl počat při znásilnění, uhradit náklady za léčení apod.