Nabytí vlastnictví

Existují různé legitimní způsoby jak získat vlastnictví nad věcmi. Na prvním místě stojí takzv. prvotní způsoby, kdy člověk získává panství nezávisle na předchozím vlastníku, bez jeho prostřednictví, na druhém místě stojí takzv. způsoby odvozené - člověk získává vlastnictví cestou práva převedením z jednoho vlastníka na druhého. Mezi prvotní způsoby patří zhotovení /effectio/, přivlastnění /occupatio/   , přírůstek /accessio/, a připsání /praescriptio/. Druhotné způsoby jsou různé smlouvy a dědictví.

1/ Effectio - zhotovení. Člověk je pánem svých děl, svých myšlenek, vynálezů apod.

2/ Occupatio - přivlastnění, se týká věci, která nikomu nepatří, dosud neměla majitele, nebo byla majitelem opuštěna. Přivlastnění se fyzickým, tam kde to právo vyžaduje právním úkonem, kterým člověk věc prohlašuje věc za svou. Věc, kterou původní majitel opustil, odhodil, vzdal se jí, je možno si legitimně přivlastnit. Není dovoleno přivlastnit si věc, kterou majitel opustil při útěku, páchaném násilí, živelné katastrofě apod. Ztracená věc však majiteli patří nadále. Cizí ztracenou věc uchovávat je požadavkem lásky k bližnímu, zvláště jedná-li se o věci vyšší hodnoty. Na základě zvykového práva nebo rozumného úsudku lze si přivlastnit ztracené věci nepatrné hodnoty, není-li reální šance vypátrat majitele. U hodnotnějších předmětů je ten, kdo ji nalezl, povinen majitele vyhledat, pokud se po poctivé snaze nepodaří majitele nalézt, může si nálezce věc ponechat jako svou. Pokud se ovšem vlastník neočekávaně přihlásí, je povinen mu ji odevzdat, může si ponechat náhradu za výlohy spojené s opatrováním věci.

Zvířata se z hlediska majetku dělí na lesní, ochočená a domácí. Podle přirozeného práva lesní zvěř patří tomu, kdo ji ulovil, je však nezbytně nutné řídit se positivními zákony, které vymezují práva a povinnosti spojené s lovem. Ochočená zvířata patří tomu, kdo je ochočil, pokud se mu však trvale vymknou z rukou /holubi, včely apod./ je možno je pokládat za zvěř lesní. Zvířata domácí, i když utečou nebo se zatoulají, jsou vždy pokládána za majetek vlastníka.

Nerosty, ložiska apod. patří podle přirozeného práva majiteli pozemku, nebo tomu, kdo je nalezl ; je však třeba i v této záležitosti respektovat nařízení positivního práva.

Ovoce, které roste na neoplocených dřevinách o které se nikdo nestará, patří tomu, kdo je sklidí. Ovoce na neoplocených stromech podél cest si může pocestný podle zvykového práva utrhnout k okamžité spotřebě, není však dovoleno je sklízet do zásoby. Podobné pravidlo platí i o polních plodinách. Brát si cokoliv z oploceného, ohrazeného nebo označeného areálu se rovná krádeži. Na pozemku, který leží ladem může kdokoliv pást svůj dobytek, není však dovoleno jej obdělávat proti vůli majitele.

Accesio - přírůstek. Majitel věci se stává majitelem všeho, co věc přirozeným nebo i umělým vyprodukuje.

Praescriptio - připsání. Je to způsob nabytí majetku po uplynutí určité doby. Dělí se na praescriptio acquisitiva - získávající a liberativa - osvobozující, kterou je člověk zproštěn určité povinnosti nebo dluhu. K praescriptio acquisitiva je třeba, aby bylo splněno pět podmínek: věc, držení, titul držení, dobrá víra /bona fides/ zákonný čas. Dočasný držitel drží věc ze spravedlivého titulu, v dobrém, bezelstném přesvědčení, po určitou dobu. Po uplynutí zákonné lhůty se stává vlastníkem věci. Nejdůležitější podmínkou je bona fides - dobré přesvědčení - držitel věci je po celou dobu přesvědčen o spravedlivosti svého držení. Jestliže se během držení vyskytne pochybnost o legitimnosti držení stává se z něho possesor dubiae fidei /držitel s pochybnostmi/, který je povinen hledat legitimního majitele a věc mu předat. Dokud se mu to při vší přiměřené snaze nepodaří, je možno jej pokládat za possesor bonae fidei a započítává se mu zákonná lhůta k připsání /tempus praescriptionis/. Nevěnuje-li však přiměřenou snahu pochybnost vyřešit, stává se possesor malae fidei - zlovolný držitel, který je povinen restitucí. Jestliže někdo bona fide, v dobré víře koupí, darováním získá věc od držitele malae fidei může se pokládat za držitele bonae fidei a čas držení se mu započítává k připsání. Pokud však po držiteli malae fidei získá majetek dědictvím, nezapočítává se mu k připsání takto získaný majetek, majetek je zatížen defektem.

Praescriptio liberativa  vyžaduje tři podmínky: dluh, dobrá víra, zákonný čas. Objektem tohoto připsání je dluh. Dobrá víra spočívá v tom, že dlužník se rozumně domnívá, že není již povinen dluh platit, např. že dluh je již splacen, je prominut apod. Není-li upomínán může vzniknout domněnka prominutí dluhu. Je-li však upomínán, není dána podmínka pro odepsání dluhu. Zákonnou lhůtu pro připsání nebo odepsání dluhu stanoví positivní zákony.

Vlastnictví ztrácí člověk zničením odhozením věci, legitimním převedením na jiného majitele.