Mravní ctnosti

Morální teologie se zabývá lidskými úkony, které v člověku Bůh působí aktuální /pomáhající/ milostí. Tyto úkony jsou neseny vlitými způsobilostmi /habitus,/ - ctnostmi. V řádu mravním, t.j. v látce týkající se lidské činnosti, hovoříme o ctnostech mravních /virtutes morales/, které se také nazývají kardinálními / virtutes cardinales - odvozeno od slova cardo - čep u dveří/. Jako jsou dveře nasazeny na čepu a otáčejí se na něm, tak i mravní život je nasazen na čepu kardinálních ctností , které jsou čepem, kolem kterého se otáčí celý mravní život.Na tyto ctnosti lze pohlížet dvojím způsobem: a/ jako na ctnosti obecné, generální /virtutes generales/, které vyjadřují obecné, formální důvody jednání. Jakožto obecné postoje pronikají všechen náš mravní život - každý lidský úkon má-li být mravně dobrý, musí být současně rozumný, spravedlivý, umírněný, musí být vykonán v duchu statečnosti, s pevností a vytrvalostí. Podle tohoto prvního hlediska jsou kardinální ctnosti nazývány generales, neboť poskytují obecné životní principy./ druhé hledisko pohlíží na tyto ctnosti podle jejich vlastní látky. Každá z nich má svou vlastní specifickou látku, spravedlnost sociální vztahy, umírněnost se týká vášní, rozumnost volby prostředků, statečnost překonávání nesnází. Z těchto hledisek jsou ctnostmi speciálními /virtutes speciales/ . Jsou také principales - hlavní - jejich látka je obecná, zahrnuje v sobě látku jiných podřízených ctností. První hledisko tedy vyjadřuje obecné kvality všech ctností, druhé hledisko vyjadřuje specifický ráz jednotlivých ctností.V Písmě jsou kardinální ctnosti uvedeny v knize Moudrosti 8,7.