Manželská věrnost

Manželství je dílem Božím /Gen 1,27 – 28/. Kristus oceňuje manželství positivně /Mat 22,1 – 14; 9,15; Jan 2,1 – 12/, manželství je však záležitostí tohoto věku /Mk 12,25/, proklamuje jeho nerozlučitelnost /Mat 5,31; 19, 3 – 9; Mk 10,2 – 12;Luk 16,18/, věrnost srdcem i smysly /Mat 5,28/. I žena se dopouští hříchu, když propustí muže /Mk10,12/, pokud to učiní, má se smířit s mužem, nebo zůstat neprovdanou /1Kor 7,10/. Vsuvka u Matouše /5,32;19,9/: „mimo případ smilstva„, je ze strany exegetů vykládána různým způsobem: podle některých se jedná o vsuvku, která vyjadřuje praxi v žido-křesťanských obcích, které dovolovaly rozvod v případě nevěry manželsky, podle jiných názorů se jedná o manželství uzavřené mezi blízkými příbuznými, které je podle tohoto výkladu prohlášeno za neplatné. Výklad církve vychází také z ostatních textů Písma, např. z 1Kor 7,10, kde je rozluka kategoricky zakázána. Apoštol znává jediný důvod pro rozluku: rozchod s partnerem, který nově pokřtěnému křesťanu brání v životu podle víry /privilegium Paulinum - °1Kor 7,15/.

Problém polygamie je stále aktuální v některých misijních oblastech. „Lze chápat drama člověka, který touží přijmout evangelium a shledá, že je povinen zapudit jednu nebo více žen, s nimiž po léta žil manželským životem. Nicméně mnohoženství je v rozporu s mravním zákonem… Křesťan, který předtím žil v mnohoženství, má kvůli spravedlnosti závažnou povinnost respektovat závazky, které na sebe vzal vůči oněm ženám, které byly jeho manželkami a vůči svým dětem„. /KKC 2387/.

Manželská věrnost, která je požadavkem jak přirozeného zákona, neboť se jedná o blaho obou partnerů a jejich potomků, tak i zákona evangelia, je porušena cizoložstvím.

„Cizoložství. Toto slovo označuje manželskou nevěrnost. Když dva partneři,  z nichž alespoň jeden je sezdaný, mají mezi sebou pohlavní styk, i třeba náhodný, dopouštějí se cizoložství. Kristus odsuzuje cizoložství spáchané i prostou žádostivostí.„ /KKC 2830/.

„Cizoložství je křivda. Kdo je spáchá, nedodržuje přijaté závazky. Zraňuje ono znamení smlouvy, kterým je manželský svazek, pošlapává práva druhého manžela a zasazuje ránu instituci manželství tím, že porušuje smlouvu, která je jejím základem. Ohrožuje blaho lidského pokolení a dětí, které potřebují stálý svazek rodičů.„ /KKC 2381/-

Základem manželské věrnosti je manželská láska. „Vnitřním základem, stálou silou a konečným cílem této úlohy je láska. Jako bez lásky není rodina žádným společenstvím osob, tak bez lásky nemůže rodina jako osobní společenství žít, růst a uskutečňovat se„. /FC 18/