Manželská rozluka
„Rozluka je těžké provinění proti přirozenému zákonu. Osobuje si právo zrušit smlouvu, kterou manželé svobodně uzavřeli s tím, že budou žít jeden s druhým až do smrti. Rozluka porušuje smlouvu spásy, jejímž znamením je svátostné manželství. Uzavření nového sňatku, i když je uznáván občanským zákonem, zvětšuje závažnost porušení; manžel nebo manželka, kteří znovu uzavřeli sňatek, žijí tak ve stavu veřejného a trvalého cizoložství.„ /KKC 2384/.
„Je značný rozdíl mezi manželem, který se upřímně snažil zůstat věrný svátosti manželství, a přesto je nespravedlivě opuštěn, a mezi tím, který svým těžkým proviněním zničí kanonicky platné manželství„./KKC 2386/.
Křesťan, který byl nevinně opuštěn, nebo který podle kán. CIC 1151 – 1155 dosáhl oprávněného odloučení od stolu a lože při trvání manželského svazku může i legitimně žádat o občanský rozvod, aby zajistil svůj životní stav a stav svých dětí. v takovém případě se nejedná o souhlas s rozlukou jako takovou, ale o občansky uskutečněnou formu odloučení. Uzavření nového civilního manželství však je nadále vyloučeno.
Církev ovšem zásadně odmítá zákonodárství, které podkopává princip nerozlučitelnosti manželství. Na druhé straně v sekularizované společnosti, ve které velká část občanů nežije podle učení církve, by striktní zákony působily chaos – docházelo by k nezajištění dětí z rozvrácených manželství. Menší zlo v této situaci představují rozvodové zákony, které mají nějakým způsobem na zřeteli také dobro dětí z rozvrácených manželství. Křesťanský zákonodárce proto může hlasovat pro zákon upravující přísnějším způsobem rozvodové normy, aby zabránil liberálnějšímu zákonu. Křesťanský soudce a ostatní úředníci, kteří pracují u manželských soudů, se mají za všech svých sil snažit o to, aby manžele přivedli k usmíření. Rozvodového zákona mohou použít jakožto menšího zla, přičemž je třeba mít na paměti, že rozvodový verdikt je vyjádřením postoje státu, který je již nepokládá za manžele a nepřiznává jim již žádná manželská práva a povinnosti, ale nic nevypovídá o jejich stavu před Bohem a přirozeným zákonem.