Legitimní odpor vůči státní autoritě

Je třeba rozlišovat mezi legitimní opozicí a vzpourou. Opozice je  legální za předpokladu že nezpochybňuje právní stát, že neusiluje o partikulární zájmy skupin na úkol obecného blaha, že nevyvíjí frakční nucení ve věcech svědomí.

Odporování státní moci spočívá bud´ v pasivním nebo v aktivním odporu /vzpouře/. Pasivní odpor spočívá v neposlušnosti vůči nemorálnímu zákonu, a je mravní povinností. „Více je třeba poslouchat Boha než lidi„ /Skut 5,29/. Je ve shodě s duchem evangelia.

Aktivní vzpoura je přijatelná pouze jako poslední prostředek k odvrácení závažné nespravedlnosti. „Je dobře známá věc, že vzpoury a revoluce - kromě případu zřejmé a dlouhé tyranie, která závažně porušuje lidská práva a poškozuje obecné blaho země - rodí zase sen nově nespravedlnosti, vedou k novému porušování rovnováhy a podněcuje lidi k novým rozvratům. Nesmíme bojovat proti existujícím zlu ještě větší pohromou.„ /PP 31/

Taková vzpoura nesmí sahat k nemorálním prostředků /terorismus/, musí odpovídat přání většiny obyvatelstva, má být zaměřena k obnově spravedlivého pořádku a musí mít výhled k úspěšnému konci.