Latria, dulia, hyperdulia

Podle objektu se kult dělí na cultus latriae, duliae a hyperduliae. Výraz „latria„  je odvozen od řeckého výrazu „latreia„ je odvozen od původního výrazu  „latrein„, který vyjadřuje službu králi. Kult latriae je vzdáván pouze Bohu, Ježíši Kristu, eucharistii, relativní kult latriae se vzdává kříži, obrazům Krista a Nejsvětější Trojice. Tridentský koncil /DS 986/ učí, že úcta vzdávaná obrazům se vztahuje na jejich prototypy, které jsou jimi zpřítomněny, když je líbáme, nebo se před nimi klaníme, Kristu se klaníme.

Podle ustanovení církve je dovoleno uctívat veřejně relikvie sv. kříže - nesmí být vystaveny nad svatostánkem, okuřují se třikrát vstoje, koná se jimi požehnání.

Kult duliae /služebnosti/ se vzdává světcům, andělům; relativní kult duliae se vzdává jejich obrazům a autentickým ostatkům světců.

Veřejným kultem duliae je dovoleno uctívat pouze svaté a jejich autentické ostatky, veřejný kult blahoslavených je omezen ustanoveními církve. Ostatní křesťany, kteří zemřeli v pověsti svatosti je dovoleno uctívat soukromým nikoliv však veřejným kultem, není dovoleno jim dávat tituly, které náleží pouze svatým nebo blahoslaveným, jejich obrazy opatřovat svatozáří nebo atributy.

Uctívání milostných soch a obrazů je v souladu s rozumem, tradicí a zbožností církve. Protichůdné názory jsou odmítnuty papežem Piem VI. /DS 1570/.

Kult vzdávaný Panně Marii se pro její jedinečné postavení v dějinách spásy nazývá  kult   hyperduliae.