Slavnost Krista Krále

Ty jsi židovský král? Ptá se nevěřícně a posměšně Pilát. A slyší klidnou odpověď, která jej zaráží. „Ano, já jsem král. Moje království není z tohoto světa. Přišel jsem na svět proto, abych vydal svědectví pravdě“. Kristovo království nemá nic společného s politikou, se světskými zájmy. Kristovo království je o něčem jiném. Je o pravdě, je o člověku, je o cíli lidského života, je o tom, k čemu je člověk na světě. A přesto se nám zdá, že Jeho království je slabé, bezvýznamné, že v tomto světě přítomno není. Kristus tuto skutečnost předpovídá. „každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas“. Tedy celá řada lidí mu naslouchat nebude. Odmítne Ho. Jen ten kdo je z pravdy, mu bude naslouchat. Ten k Němu nakonec cestu najde. Z pravdy je člověk, kterému jde o pravdu, který pravdu přijme, i když je mu nepříjemná, i když se zadírá pod kůži. Takový člověk uslyší Jeho hlas. Ten druhý – a bohužel je jich mnoho – který se zajímá jen o věci tohoto světa, který podobně jako Pilát, otázku pravdy odbude pouhým mávnutím ruky a tím povrchním „co je to pravda“, Jeho hlasu naslouchat nebude. „moje království není z tohoto světa“.

Kristovo království je již přítomné v tomto světě. Je přítomné v církvi, která je zárodek a počátek budoucího Božího království na zemi“. Kristovo království je tedy již přítomné v církvi, která hlásá Jeho slovo pravdy. Toto království se stále rozvíjí. Není však ještě dovršeno příchodem krále na zem. Zatím stále žijeme v očekávání konečného vítězství. Žijeme stále v období duchovního boje, kdy toto království je vystaveno útokům ze strany temnoty. Je ohrožováno silami nepravostmi. Někdy se nám může zdát, že tyto síly nepravosti triumfují. Ve skutečnosti však již byly radikálně přemoženy Kristovou Velikou nocí. Království zla a temnoty prostě není královstvím budoucnosti. Budoucnost mu nepatří. Budoucnost je Kristus. To věděli křesťané od počátku, to jim dávalo sílu v pronásledování, to je posilňovalo až k mučednictví.

Dosud žijeme v období očekávání a bdělosti. „Tvou smrt zvěstujeme, tvé Vzkříšení vyznáváme, na Tvůj příchod čekáme, Pane Ježíši Kriste“. Tato aklamace po pozdvihování je zároveň takové motto celého křesťanského života. Vyjadřuje, čím žijeme – že žijeme z Jeho smrti, že žijeme vírou v Kristovo Vzkříšení, že žijeme v očekávání Jeho druhého a slavného příchodu. Kristus je Pánem věčného života. Jako Vykupiteli světa mu náleží právo definitivně soudit skutky i srdce lidí.

Dnes po mši sv vykonáme zasvěcení Jeho Božskému Srdci. Vyjádříme tím, že se skutečně hlásíme k Němu jako ke svému Králi. Král je ten, komu patří naše srdce. Ke komu lneme celým svým životem. Ať je naše krátká pobožnost před Nejsvětější Svátostí pravdivým vyjádřením tohoto postoje.