Klanění

Latinský výraz „adoratio„ je odvozen z „ad or„ - pozdvihnout něco k ústům, líbat někomu ruku. V teologickém smyslu je klanění úctou vzdávanou pouze Bohu - obecně je jím každý úkon latriae, v užším smyslu je jím pokorné uznání Boží svrchovanosti a naší podřízenosti.

„Klanění je hlavní úkon ctnosti nábožnosti. Klanět se Bohu znamená uznat ho jako Boha , jako Stvořitele a Spasitele, Pána všeho, co existuje, jako nekonečnou a milosrdnou Lásku. „Pánu svému Bohu, se budeš klanět a jen jemu sloužit /Luk 4,8/, říká Ježíš s poukazem na Deuteronomium„ /KKC 2096/.

„Klanět se Bohu , to znamená v úctě a naprosté podřízenosti uznat „nicotnost Tvora„, který existuje pouze skrze Boha /KKC 2097/.