Homosexualita

Postoj k homosexualitě je v dnešní společnosti rozpolcený. Na jedné straně jsou homosexuálové zesměšňováni, na druhé straně se prosazuje snaha pokládat homosexualitu za alternativu k heterosexualitě, a to za alternativu zcela rovnocennou, šíří se snahy legalizovat vztahy homosexuálů formou takzv. „registrovaného partnerství„, jež by bylo zastřenou formou „homosexuálního manželství„. Dalším krokem by pak mohlo být umožnění adopce dětí homosexuální dvojici. Je skutečností, že homosexuálové dnes mnohdy agresivně vycházejí ze svého ústraní a hlasitým způsobem ohlašují své požadavky vůči státu a církvi.

Pojem homosexuality pokrývá celou škálu různých jevů. Příčiny homosexuality se různí. Mezi odborníky dosud nedošlo k názorovému sjednocení. Starší škola psychoanalytická /Freud/ předpokládala, že každý člověk je disponovaný bisexuálně, záleží prý na společenských okolnostech, která orientace převáží. Tento názor je většinou opuštěn, rozlišuje se mezi homosexualitou pravou, která je vrozena, nebo získána v intrauterinálním stadiu, kdy pod vlivem nadměrného přísunu hormonů opačného pohlaví je chybně aktivováno sexuální centrum, homosexualitou nepravou, která vzniká v atypických životních podmínkách /ve věznicích apod./. Vrozená homosexualita je pokládána za neléčitelnou, získaná, nepravá je léčitelná. Dále se rozlišuje homosexualita a homofilie či homoerotika, která na rozdíl od homosexuality nespočívá v sexuálních kontaktech, ale v erotických vztazích k osobám stejného pohlaví.   Statisticky se má za to, že homosexuálové tvoří okolo 4 - 6 % populace.

Instrukce Kongregace pro nauku víry Persona humana v č. 8 praví, že rozlišení mezi homosexualitou získanou a léčitelnou a homosexualitou vrozenou není neoprávněné. Není však možné homosexuální jednání dekulpovat, neboť „homosexuální úkony jsou vnitřně nezřízené„. Písmo je jako takové zavrhuje /Řím 1,24 - 27; 1Kor 6,9; 1Tim 1,10/,jsou uvedeny mezi hříchy, které vylučují z království Božího /1 Kor 6,9/. Je však třeba mít na zřeteli, že tyto texty Písma, které homosexualitu přísně zavrhují,  nelze bez rozlišování aplikovat jednoznačným způsobem na všechny, kteří trpí touto deformitou, ani z nich nelze odvodit, že by každý, kdo je tímto defektem postižen byl eo ipso vinen, tvrdí pouze , že homosexuální konání je svou vnitřní strukturou špatné a nezřízené, nelze je v žádném případě schvalovat.

„Homosexuální úkony jsou vnitřně nezřízené. Odporují přirozenému zákonu. Odlučují pohlavní úkon od předávání života. Nejsou plodem opravdového citového a pohlavního doplňování se. V žádném případě nemohou být schvalovány„. /KKC 2357/.

Nejčastější formou homosexuálních kontaktů jsou vzájemná masturbace, petting, dále orální a anální kontakty. Kontakty lesbického rázu mívají trvalejší a citovější ráz, mužská homosexualita se spíše vyznačuje promiskuitou, představuje proto značné nebezpečí pro šíření pohlavních chorob.

Církev odmítá všechny projevy diskriminace osob na základě jejich vrozeného, nedobrovolného sexuálního defektu. Je však třeba mít na paměti, že homosexualita je defekt v sexuální oblasti. Tento defekt nelze však postiženému přičítat jako mravní vinu, sám o sobě není voluntarium, dotyčný za něj nemůže, stejně tak jako nemůže nikdo za to, že je barvoslepý, že se narodil ochrnulý, apod. Kdo je však postižen nějakým defektem /defekt na rozdíl od choroby představuje trvalý, neléčitelný stav, choroba je oproti tomu léčitelná, a vyznačuje se proměnami a progresivitou/ nemůže konat činnost, kterou defekt znemožňuje. Defekt homosexuality znemožňuje normální, přirozené sexuální vztahy mezi mužem a ženou, proto se homosexuální osoby mají zdržovat sexuálních aktivit.

„Nezanedbatelný počet mužů a žen má vrozené homosexuální sklony. Ti si nevolí svůj homosexuální stav, pro většinu z nich je to zkouška. Proto mají být přijímáni s úctou, soucitem a jemnocitem. Vůči nim je třeba se vyhnout jakémukoliv náznaku nespravedlivé diskriminace. Takové osoby jsou povolány naplnit Boží vůli ve svém životě, a jsou-li křesťany, spojit těžkosti, s nimiž se mohou setkat v důsledku svého stavu s obětí Pána na kříži. /KKC 2358/.