Velikonočn íHod Boží

Při slavení velikonoční vigilie jsme obnovili svůj křestní slib: s rozsvícenými svícemi v rukách jsme se zřekli ducha zla, vší jeho pýchy, všech jeho skutků. Zřekli jsme se především pýchy, to je snahy prosadit svou vůli proti vůli Boží, zřekli jsme se svého „Ne“ vůči Bohu a vyslovili jsme své rozhodné Ano vůči Bohu a jeho přikázáním. Touto obnovou křestního slibu jsme si zároveň připomněli, že náš křesťanský život začal svatým křtem, svátostí, která má svůj počátek v Kristově probodeném boku, která se zrodila z tajemství Jeho smrti a Jeho Vzkříšení. Proto také apoštol Pavel v dnešním 2. čtení praví: „s Kristem jste byli vzkříšeni“. Tato slova jsou adresována nám křesťanům, kteří jsme byli pokřtěni, kteří jsme svou duši očistili ve svátosti smíření, kteří jsme obnovili svůj křestní slib.

Snad tato slova o vzkříšení chápeme příliš hmotně, proto nám uniká jejich pravý smysl. Když se v běžném životě hovoří o „vzkříšení“, představujeme si člověka, který se probere z bezvědomí, ze stavu komatu. Snad nás napadne, toto přece bohudíky není náš případ, aby se mohlo mluvit o našem vzkříšení. Je to známkou toho, že sami sebe chápeme především po té tělesné stránce, jako tělo, jako hmotu. Když se našemu tělu vede dobře, říkáme, že máme dobře, když však trpíme nějakou bolestí, tvrdíme, že se nám vede špatně. Ale to je velmi zjednodušený pohled. Posuďme sami, zda člověk, který po stránce tělesné hýří zdravím, který má samé úspěchy, ale přitom se dopouští zla, zda o takovém člověku je možno říci, že se má dobře? On se možná fyzicky dobře cítí, ale na druhé straně, jak se může mít dobře člověk, který je ve svém srdci zlý, špatný? Ne takový člověk, i kdyby se cítil sebelépe, se podobá člověku, v jehož organismu již bují smrtelná choroba, o které dosud neví. Na takového člověka se vztahují slova Krista z Knihy Zjevení apoštola Jana: „máš jméno, jako bys žil, ale jsi mrtvý“.

Člověk může být mrtvý, i když se těší plného fyzického zdraví, je mrtvý, aniž by o tom věděl. Takové tvrzení snad probouzí úsměv: je přece jasné, že mrtvý neví nic o tom, že je mrtev. Slyšel jsem o lidech, kteří prožili vážnou nehodu, a v kritickém okamžiku si kladli otázku, zda jsou mrtví, nebo ještě žijí. Skutečnost, že si tuto otázku mohli klást, je však známkou, že žijí, že se jim vrátilo vědomí. Podobně je tomu i v oblasti duchovní, pokud si člověk položí otázku, zda duchovně žije, či zda je duchovně mrtvý, zda žije v přátelství s Bohem, nebo zda je od Něho těžkým hříchem vzdálen, je to známkou, že se v něm probouzí svědomí, že se v něm, třeba i váhavě probouzí život. Kolik je však takových lidí, v kterých se tato otázka vůbec již neprobudí, v kterých se neprobudí ani záchvěv života. Žijí, jakoby žili, ale uvnitř jsou mrtví.

Probudit se z takového stavu, to je skutečné Vzkříšení, to je skutečné Zmrtvýchvstání. To je milost, to je dar vzkříšeného Spasitele.

Byli jsme vzkříšeni, dostali jsme darem život. To je důvod k jásotu, k radosti! Z toho vyplývá také důsledek: na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi! Kristus nás přece nevykoupil k tomu, abychom žili přízemně, je pro tento svět, ale pro život věčný. Nemůžeme si přece myslet, že svou náruč na kříži rozepjal jenom proto, jenom proto se nechal umučit, abychom se měli dobře zde, na této zemi. To by opravdu za jeho oběť nestálo!

Když člověk přijme dar, který stál velkou oběť, měl by se nad tím darem zamyslet! Proč jsem stál za takovou oběť? Muselo to být? Stojím opravdu za to? Jak se odvděčím? Byli jsme spaseni, vykoupeni. Co tento dar stál, máme stále před očima. Stačí pozvednout zrak. Podívat se na kříž. Ano, je dobré mít kříž nejen v kostele, ale i doma ve svých příbytcích. Mít ho stále na očích. Všimněme si, že satanův útok proti víře začíná odstraňováním křížů. Víme, že se odehrává v evropské unii boj za odstraňování křížů ze škol, z veřejných budov. Kdo za tím stojí, nám musí být zcela jasné. Ten, kdo na kříži byl poražen. Ten nechce, aby člověk měl kříž na očích. Aby si nebyl vědom, jakou cenu stála jeho spása. Tam, kde je kříž, nepanuje Satan. To si musíme uvědomit. Nic mu nevadí tolik, jako kříž. Kříž nám promlouvá do duše. Říká nám: jestliže tvá spása stála takovou cenu, nemůžeš tento dar jen tak pro nic za nic zahodit, tím, že si budeš žít tak, jakoby se nic nestalo, jen pro tento žádný zde na zemi. Apoštol Pavel říká se slzami v očích, že mnoho lidí žijí jako nepřátelé Kristova kříže. Kdo jsou ti nepřátelé Kristova kříže? To jsou nejen ti, kteří bojují za jeho odstranění, ale to jsou všichni ti křesťané, kteří si neváží darů, které dostali z kříže. Neváží si Boží milosti, odpuštění, spásy protože žijí dál ve hříchu, jen pro tento svět. Každým těžkým hříchem člověk šlape po Kristově kříži.

S Kristem jste byli vzkříšeni, a proto jste už mrtví pro hřích, říká apoštol. Tuto skutečnost jsme vyjádřili při obnově křestního slibu. Nejprve jsme se odřekli hříchu, ducha zla, který spočívá především v pýše, a potom jsme vyznali víru. Vyjádřili jsme tím, že chceme být mrtví pro hřích a žít pro Krista.

Kristovým vzkříšení začal opravdu nový život. Nejen pro Krista, který vstoupil do slávy svého Otce, ale pro každého, kdo žije jeho životem. Jeho Vzkříšení je opravdu tou největší a nejvýznamnější událostí v lidských dějinách. Je názornou odpovědí na nejpalčivější otázku člověka – co je smyslem lidského života, co je jeho cílem, co bude po smrti. Kristovo Vzkříšení vyvrací všechny omyly a bludy, které se nahromadily kolem otázky života a smrti – třeba blud o převtělování, o dalších životech po smrti v jiných tělech. Tak jako Kristus žil jen jeden život zde na zemi, naplnil jej uskutečňováním vůle svého Otce, jen jednou zemřel a potom vstoupil do slávy Otcovy, tak i člověk má k dispozici jen jeden život, ve kterém má splnit své životní poslání, umře jen jednou, aby po smrti dosáhl svého oslavení s Kristem ve věčném životě. Tuto radostnou, ale také zavazující a náročnou jistotu nám dává Vzkříšení Páně.

Přeji vám, aby velikonoce svátky obnovy života, byly i ve vašem životě svátky nového života. Přeji vám všem, starším i mladším, dětem i dospělým, aby velikonoce pro vás znamenaly něco nového, mladého, aby pro byly šancí zbavit se všeho starého, překonaného, zapšklého, aby znamenaly nový radostný začátek, začátek života s Kristem, života, jehož hlavním pocitem, radostí je přesvědčení: Kristus žije, Kristus je i náš život, s Kristem je i náš život skryt v Bohu, v Bohu má své pevné místo. Amen, Aleluja.