Důvody osvobozující od účasti na mši

Povinná účast na mši je uložena positivním církevním zákonem. Podle tradiční nauky od tohoto závazku osvobozuje každé incommodum mediocriter grave –středně závažná obtíž, nepohodlí apod. Tímto výrazem je postavem jakýsi střed mezi dvěma krajnostmi – člověk se nemůže považovat za osvobozeného pro jakoukoliv, třeba nepatrnou obtíž nebo nepohodlí, na druhé straně se nemusí jednat o krajní obtíž. Mezi osvobozující důvody je možno uvést: fyzickou nemožnost, či obtíž, např. nemoc, chatrné zdraví, stav rekonvalescence, stav alergie na určité prostředí, psychické problémy apod. Omlouvá větší vzdálenost od místa sloužení mše. Za větší vzdálenost se pokládá asi jedna hodina pěší chůze, za předpokladu, že není dosažitelný dopravní prostředek. Morální obtíž je dána např. situací, kdy dochází k hádkám v rodině, nezbytnost, která je dána zaměstnáním, na kterém je člověk existenčně závislý, potřebná sociální činnost apod. Při posouzené závažnosti důvodů je třeba přihlédnout k okolnosti jak často přicházejí v úvahu: lze opomenout pro zachování klidu v rodině mši někdy , nikoliv však trvale. Kdo se delší dobu nemůže účastnit nedělní mše je povinen v zájmu svého duchovního život hledat alternativní řešení – mši v jiný den apod.

Ze spravedlivého  a přiměřeného důvodu podle kán. 1245 CIC mohou udělit dispens od povinné účasti na mši a od zachování svátečního klidu, nebo tuto povinnost zaměnit za jiné úkony zbožnosti tito představení: farář, představený řeholní společnosti nebo společnosti apoštolského života, jsou-li duchovenské a papežského práva ve prospěch svých podřízených a jiných,, kteří přebývají v domě ve dne i v noci.  Tato pravomoc se týká také církevně závazných dnů pokání.