Daňová povinnost

je závažnou součástí zákonné spravedlnosti. Vyplývá z přirozeného zákona - člověk je svou přirozeností společenským tvorem, je proto povinen přispívat ze svého k společným úkolům. Vyplývá i ze spravedlnosti směnné - občan bezplatně užívá určitých dober, které mu společnost poskytuje - např. vzdělání, ochrana, komunikace apod. - je proto povinen odvádět svůj zákonem stanovený podíl. Daňová povinnost zavazuje ve svědomí. Tuto skutečnost je možno doložit i z textů Písma viz Mat 17,23- 26;22,21;Řím 13,5-7/

Z daní se financují veřejní výdaje státu. Daně se dělí na daně přímé, které se týkají osob a jejich příjmů, nepřímé daně se týkají bezprostředně věcí, prostředečně osob - daň dědická, daň z koupě, prodeje apod.

Spravedlivá daň je uložena legitimní autoritou, ze spravedlivé příčiny, tj. pro společný užitek, odstranění nouze apod., je přiměřená možnostem plátců, nezatěžuje je neúměrnými břemeny.

Nespravedlivá daň je uložena bez rozumné potřeby, s úmyslem poškodit nebo úplně zlikvidovat určitý stav nebo odvětví, jestliže neúměrnost daňového zatížení úplně odnímá motivaci k podnikání.

Občan je povinen platit uložené daně, pokud nejsou zjevně nespravedlivé. Proto je také povinen pravdivě vyplňovat daňová přiznání. Zatajit určité položky je legitimní formou odporu vůči evidentně nespravedlivým předpisům. Je však třeba varovat před subjektivním výkladem týkajícího se spravedlnosti nebo nespravedlnosti daňových zákonů: ve společnosti, kde vládne legitimní, volená autorita, je třeba předpokládat, že se jedná o daně spravedlivé. Kdo podvodným způsobem unikl daňové povinnosti je vázán povinností restituce. Do kategorie daní spadají i jiné poplatky - např. clo apod. společnost I v těchto případech platí obdobná etická pravidla.Porušování daňových, celních a podobných předpisů bývá bohužel v některých společnostech pokládáno za kavalírský delikt, v jiných civilizovanějších za sprostou krádež.

Daňové zákony bývají někdy složité, v oblasti podnikání činnost daňových poradců někdy napomáhá orientovat se v širokém prostoru mezi vysloveným daňovým únikem a mezi využíváním různých „mezer„ zákona, či možností, které zákon sám nabízí. Poplatník má zřejmě právo užívat všech možností daňových úlev,  které zákon připouští. Je však smutnou skutečností, že v některých odvětvích pro obecnou nemorálnost, která je v tomto prostoru rozšířena, poctivý podnikatel podléhá  v soutěži s nepoctivými konkurenty. Zde ovšem velký díl odpovědnosti za takovou situaci spadá na nositele veřejných úřadů, kteří tyto zlořády pasivně trpí.